Galerie: Vysoké Tatry a pár fotek pro inspiraci

Nějakou chvíli zpátky jsem si procházel fotky, které se mi tady sešly z předchozích výprav do Vysokých Tater a přistihl jsem se, že se v údivu vracím do míst, kde jsme fotky pořizovali. Za poslední dva roky se mi totiž podařilo Tatry poznat tak, jako se mi to za předchozích 20 let nepodařilo a myslím, že ty fotky jsou takovou malou ochutnávkou toho, na co všechno se tam dá narazit. Taky jsem si znovu uvědomil, že každý ten okamžik tam byl skutečně jedinečný…

Rysy

Ležící na Slovensko-Polské hranici jsou Rysy se svými 2501 metry nad mořem nevyšší horou Polska. Rysy jsou trojvrcholem a velice oblíbeným turistickým cílem jak z polské tak i slovenské strany. Z obou směrů na něj vede turistická cesta, ovšem ze Slovenské strany je vrchol pro neregistrované horolezce přístupný pouze od května do listopadu. Zde se díváme na severozápadní stěnu, z polské strany. Fotka vznikla asi měsíc po tom, kdy na Rysech během jednoho týdne, při pokusu o výstup právě touto severozápadní stěnou, zahynulo 10 lidí.

Belianské Tatry

Nejvýchodnější část Východních tater – to jsou Belianské Tatry. Pro horolezce i turisty víceméně uzavřená oblast, kterou je možné s pokorou obdivovat z okolních cest či výstupů. Oproti Vysokým Tatrám, které jsou tvořeny převážně žulou a břidlicí, mají Belianky stavbu vápencovo-břidličnou, díky čemuž daleko jasněji svítí a s tmavými lesy jsou vždy v nádherném kontrastu. Zde pohled na celý hřeben s dominantními vrcholy Havran a Ždiarská Vidla.

Vysoké Tatry

Kdo by v tady v těch našich končinách neslyšel o Vysokých Tatrách – nejmenších velehorách na světe. Pro někoho nezajímavé, jiným obdivované. Ať už je však postoj jakýkoliv, musí se jim nechat, že mají styl. Zde opět pohled z polské strany, z hřebenu Orla Perć, jižním směrem na celé Tatry pomalu se ukládající ke spánku.

Od Zbojnické chaty

Vysoké Tatry dokáží hrát opravdu nejrůznějšími barvami, které nabízí vždy jedinečnou a dech beroucí atmosféru. Zde opět pohled na Vysoké Tatry, tentokrát v podvečer severozápadním směrem od Zbojnické chaty, kdy se všechny štíty rozsvítily v nádherných barvách zlaté hodiny.

Dolina Pięciu Stawów – Údolí pěti jezer

Znovu polská část Tater a tentokrát pohled na údolí pěti jezer – Dolina Pięciu Stawów Polskich, kde si přijde na své každý lezec, běžec, turista i fotograf. Jedna noc je zde málo, od soumraku do úsvitu je tady pořád co dělat. Je tu nespočet cest, ať už směrem k jižnímu hřebenu, který dělí polskou a slovenskou část Vysokých Tater, nebo naopak k severnímu hřebenu, k oné pověstné cestě Orla Perć.

Czarny Staw – Černé jezero

Slovenská část Vysokých Tater je nádherná, ale musím se přiznat, že ta polská mě nadchla možná trochu víc. V období, kdy cesty pomalu zapadávají sněhem a člověk se ráno budí do teplot pod nulou, kdy je to ještě celé umocněné technickou náročností pohybu, se ocitáme v horách se vším, co mohou nabídnout. Zde pohled na Czarny Staw právě z hřebenu Orla Perć.

Tatranské horské výstupy

Jedna věc jsou tatranské turistické cesty, které jsou v Tatrách opravdu majestátní, druhá věc jsou ale lezecké cesty, které v těchto nejmenších velehorách světa nabízí úplně novou kapitolu zážitků. K tomu je ale potřeba mít jak povolení, tak taky dovednosti, zkušenosti, znalosti a všechny tyhle věci, o kterých si horolezci píšou do svých deníčků a knížek. A pravda je, že pokud je člověk má, užije si hory zase o trošku víc. Je to prostě paráda…

A aby to bylo celé úplně kompletní, je potřeba také říct, že mých fotek tam moc není. Všechno je to z objektivů mého táty, který se s foťákem po kopcích toulá už pěknou řádku let, nebo od mé drahé ženy, která je na tom vlastně dost podobně. 🙂

Jejich další věci si můžete prohlédnout třeba na jejich instagramových účtech zde: