joga
Zápisky

3 věci, které mě naučila Jóga

Myslím, že jóga je dnes jednou z těch oblastí, ze které se snad většina západní civilizace snaží vytěžit úplné maximum. Jóga se v posledních několika letech stala jednoznačně módním trendem, kolem kterého se točí čím dál více lidí. To všechno zcela jistě souvisí s myšlenkou kvalitnějšího života, zdravého životního stylu, mentoringu a coachingu. Dříve jsme mohli sledovat vlny popularity tance, běhu, sportovního lezení, crossfitu, bojových systémů, dnes je to právě Jóga. Nabízí se tak otázka, co z Jógy tato vlna popularity udělá? Pokud se jí bude věnovat více lidí, nemůže to vlastně nakonec znamenat jakousi globální osvětu lidstva? Myšlenka je to dost odvážná a zdá se, že odpověď už známe. Všelijaké mutace jógy, kde se cvičí s pivem, s kozami, s králíčky a nevím s čím vším má, bojím se, od skutečné podstaty Jógy dost daleko. Bohužel mnoho lidí, kteří nějakou takovou formu jógy praktikují, ani neumí odpovědět na otázku, co to vlastně Jóga je. Tělocvik jim přijde málo, pojmu filozofie se zase trošku bojí.

To, že se Jóga dostává do povědomí široké veřejnosti ale není vůbec špatně. Špatně to podle mě začíná být až tehdy, kdy se z jógy vytrácí její podstata, začne se neúměrně zjednodušovat a ve formě jakýchsi připravených balíčků se servíruje víceméně všem tak trochu jako náhražka tělocviku, za kterou se skrývá „něco víc“.

Jak jsem se k Józe vlastně dostal

Já sám jsem jógu vlastně dost dlouho ignoroval a neviděl v ní nic zas tak přitažlivého – a to právě z toho důvodu, že byla z čista jasna všude kolem. Více jsem ji začal registrovat až díky sportovcům, kteří se ji postupně věnovali a rozkřikovali to všude do světa. Ultramaratonci a různí horští běžci se ze zřejmých důvodů kolem Jógy tak trochu motali a tak jsem tedy i já nakonec podlehl trendu a řekl jsem si, že pod pokličku nakouknu také. Nechtěl jsem ale skončit nikde v tělocvičně s líbivým názvem, protože jsem se bál, že naskočím na úplně špatnou kolej a z celé Jógy vlastně zbyde jen nepochopení a zklamání. Také jsem se ale nechtěl omezit pouze na instantní názory a články z internetu, které mi vlastně zaváněli stejným nepochopením jako nějaké víkendové kurzy. Bylo potřeba jít trošku více do hloubky a bylo jasné, že tohle moje malé soukromé pátrání nebude krátké. Naopak si nějaký čas sebere a vedle samotného cvičení to bude také zřejmě i o nějakém studiu textů. A jakápak se to objevila náhoda, že jsem se na FTVS potkal s člověkem, který se jí už pěknou řádku let věnuje na duchovní i vědecké úrovni. Názory a poznatky tedy bylo s kým konzultovat.

Jestli jsem přišel na to, co je nebo není jóga, to nevím. Podobně jako jsem se v životě věnoval nějakých 15 let filipínským bojovým uměním (a to ještě pod důsledným vedením mentora) a kde si ani po takové době netroufnu tvrdit, že jim zcela rozumím, tak si po pár letech malého soukromého průzkumu jógy bez nějakého přímého mentora rozhodně neodvážím tvrdit, že vím, co to Jóga je. Co ale vím zcela jistě je to, že mi Jóga odpověděla na několik otázek, na které jsem už nějakou chvíli hledal odpovědi. A pokud mi na ně neodpověděla přímo, rozhodně přispěla k tomu, abych odpovědi našel. A co víc – abych je našel sám v sobě.

Myslím, že se každý v životě potkal s něčím, co potřeboval zlepšit a na čem potřeboval zapracovat. Ti šťastnější z nás si problém uměli pojmenovat, ti méně šťastní se motali v kruzích a nevěděli moc kudy kam. A věřím, že právě Jóga je tím, co mnohdy dokáže střelku kompasu nasměrovat zpět. Dlouho jsem přemýšlel nad tím, jestli bych byl schopný pojmenovat alespoň některé věci, ve kterých mi Jóga pomohla. A aby to byly skutečně moje vlastní věci, ne pouze teoretické a načtené znalosti. Měly by to být věci, se kterými mám osobní zkušenost. A myslím, že jsem jich pár našel. Pojďme na ně:

1. Měřit vše, co se má zlepšovat

Hned první odpověď se nezdá nijak závratná. Ona skutečně není. Závratné mohou být až výsledky, které se dostaví po tom, co odpovědi člověk uvěří, a skutečně ji pochopí. Na první pohled se ani nezdá, že by zrovna tohle nějak souviselo s Jógou. Vždyť to zní tak banálně – měř, co se má zlepšovat. Vždyť je to také jedna ze základních manažerských pouček. Ať už ji řekl Skipp Ross, Les Hetnal, Napoleon Hill nebo Svámí Vivékánanda, sdělení je jasné – co se měří, to se zlepšuje. O to víc by to mělo být jasnější, pokud se člověk považuje za aktivního sportovce a cíleně se připravuje na různé sportovní události. Vždyť všichni trénujeme podle čísel, tak jakápak závratná odpověď?

Skutečně je to snad nad Slunce jasnější a s kýmkoliv se o tom bude člověk bavit, ten bude zřejmě souhlasit, že „tak nějak by to mohlo fungovat“. Jenže jedna věc je takovou poučku znát, jiná věc je uvědomovat si ji a docela jiná věc je pochopit ji. A tím pochopit myslím vědět, co a jak měřit. Ne vždy se totiž musí jednat pouze o čísla.

V Józe samotné je spousta jednoduchých, ale ohromně přínosných asán, které pro začínajícího nemusí být docela pohodlné. A ani samotné učení Jógy to nepopírá, právě naopak. Snaží se, aby studenti (je-li možné je tak nazvat) v dané poloze vydrželi na začátku třeba jen pár sekund. Pravidelným cvičením se ale daná poloha stává více přístupná a člověk v ní dokáže setrvat oproti původním sekundám i minuty. A nemusíme zůstat pouze u poloh. Dýchání je další téma, na kterém si Jóga velice zakládá. Pravidelný dech a dostatečně dlouhý nádech i výdech může být ze začátku problém udržet. Postupně, pokud se ale člověk cíleně soustředí na správné provedení a systematicky jej trénuje, se dostane nejen k delším nádechům a výdechům, ale i k dostatečně dlouhým pauzám mezi nimi. Ale to důležité zde není to, že se člověk dokáže jen dostatečně dlouho nadechovat a vydechovat, ale to, že praktikováním takovýchto cvičení celý svůj dech zefektivní a celkově zlepší. A to jen díky tomu, že se na začátku soustředil právě jenom na ta „hloupá“ čísla, držel se jich a snažil se je zvyšovat. Přínosy ale nejsou v tom, že člověk udrží pouze lepší čísla. Udržení lepších čísel postupně vede k vědomému dýchání a přínosy vědomého dýchání pak mohou dalece přesahovat původní očekávání, která se čísly vlastně ani nedají vyjádřit. A myslím si, že stejný princip lze aplikovat kdekoliv v životě a jde pouze o to ho pochopit v jeho podstatě a setrvat. Přínosy, které se postupně mohou dostavit, nemusí být vždy zcela zřejmé a mohou čekat až za několika zatáčkami, do kterých člověk na začátku prostě nedohlédne.

2. Nejtěžší úkol je dobré udělat jako první věc dne

Toto také nebude pro mnohé žádnou novinkou, která by vyvolala nějaký zásadní aha-efekt. Je to myšlenka, kterou hlásá kde kdo, ale pro někoho může být opravdu těžké ji do svého běžného života našroubovat jako úplně běžnou část dne – a tím nijak netvrdím, že by se mi to povedlo. Tuším ale, že jsem na dobré cestě.

Skutečně je velice žádoucí se do nejtěžších úkolů pustit co nejdříve je to možné. Samotná Jóga v této oblasti pomáhá vlastně velice jednoduše – pravidelným cvičením, ráno i večer. Stačí vlastně jen pár minut, nemusí se hned jednat o hodinu cvičení ráno a další hodinu večer. Důležité je prostě začít a setrvat. Na začátku se ne vždy chce, o to méně, když člověk není docela ranní ptáče a čeká ho například trénink, práce a zase trénink. Ukrajovat si drahocenné minuty spánku tak může být dosti bolestivé. Začínat k tomu ještě s pravidelným cvičením Jógy pak musí snad nutně vyvolat stres, kterému tělo i mysl vzdoruje. Ten samý stres, který vyvolávají i ty nejsložitější úkoly.

Nicméně když už se to přes veškeré tenze a výmluvy přece jen povede, přínosy jsou překvapující. Složité úkoly jsou totiž stejně nové jako to ranní cvičení. Právě to, že jsou nové, je jádrem jejich složitosti. Pokud by nebyly nové a stále se opakovaly, nebyly by ani složité. Z nějakého důvodu se ale postupem času dokáže mozek i tělo se strachem z té velké neznámé vypořádat a odbavovat složité úkoly přestává být nepřekonatelným problémem. Jistě, nikdy to není jednoduché, ale není to ale tak nepřekonatelné, jako se zdálo být. Troufl bych si snad i tvrdit, že Jóga mi do jisté míry pomohla s prokrastinací. Trochu si to vlastně vysvětluji tak, že si tělo a mysl zvládání tohoto stresu natrénovalo už během ranního vstávání před cvičením a zjistilo, že to nakonec není tak hrozné. Je odpočaté a plné energie (tedy v rámci možností 🙂 ), která je pro plnění složitých úkolů potřeba a se stresem se už vypořádat umí – není tedy na co čekat. V pět odpoledne, po celém pracovním dni, už té energie zřejmě tolik nebude…

Ať už se totiž jedná o pracovní, osobní či docela jiné úkoly, schopnost postavit se největší výzvě hned ráno umožní věci skutečně posouvat. Člověk pak není přetížený stále těmi samými tématy a má ze sebe samého prostě větší radost. To pak snad i nutně vede také k větší sebedůvěře a snad i spokojenějšímu a klidnějšímu životu vůči sobě i ostatním. A přitom jde pouze o to, naučit se postavit strachu a výzvám, které se den chystá přinést.

3. Soustředit mysl

To nejzásadnější jsem si nechal na konec. Dlouho jsem přemýšlel nad tím, co je to nejvíc, co mi mé amatérské studium Jógy prozatím přineslo. Efektivita práce, uvědomění si svých slabých stránek, umění pracovat spíše proti času než proti daným úkolům… To vše je pravda, ale není to to hlavní. Myslím si ale, že jsem na to přišel a dokázal si ten zatím asi největší přínos pojmenovat. Je to umění uklidnit mysl a soustředit ji k jedné věci. K té věci, o kterou právě teď jde a na které právě teď člověk pracuje.

Ať už je to způsob, kterým člověk pracuje, studuje, trénuje nebo se věnuje svému osobnímu životu, nenechat se rozptylovat vším tím, co dnešní doba nabízí, je asi zatím to nejvíce, kam mě Jóga navedla. Přitom je ta cesta k lepšímu soustředění tak jednoduchá – opět nejde o nic jiného než pravidelné cvičení či meditaci. A je až překvapující, že snad až tak banální věc, jako je soustředit pozornost na jeden daný úkol je to, co člověk tak dlouho hledá a mnohdy ani neví, že mu to nejvíce chybí. Zarážející je to o to více, že právě této dovednosti se věnuje spousta prací a knih, ať už vědeckých, duchovních či populárně naučných. Ať už je to například Way of the Peaceful Warrior od Dana Millmana, Musašiho Kniha pěti kruhů, Dokonalý život od Petra Votruby nebo snad jakákoliv kniha Napoleona Hilla, ve finále je to všechno z velké části o tom, umět se soustředit a nenechat se rozptylovat tím, co si naši pozornost v danou chvíli nezasluhuje.

Meditace a cvičení, které s sebou Jóga přinesla však k tomuto nedostatku směřuje snad nejvíce. Nijak násilně, ale nejvíce. Vybudovat si návyk, zklidnit mysl a nenechat ji utíkat k oznámením, která stále blikají na telefonu, na počítači a mnohdy už i na hodinkách, se mi přitom ale zatím ukazuje jako jedna z naprosto klíčových schopností, která snad i jako jediná umožňuje se z dnešního života prostě nezbláznit. Schválně píšu „z života“, protože si myslím, že vše co člověk dělá, je potřeba vnímat v kontextu celého života, ne pouze jako oddělené krabičky, které se dnes s oblibou definují jako „work-life balanace“.

Pokud bych si mohl dovolit pár myšlenek ohledně dnešní společnosti, myslím si, že právě téma soustředění pozornosti je to, které se bude skloňovat stále častěji a člověk, který tuto dovednost ovládne, získá obrovskou konkurenční výhodu oproti všem ostatním. Podle mého je to totiž přesně to, co dnes nejvíce postrádáme – a to hlavně děti, kteří jsou dnes již od útlého dětství vystavování právě všem těm notifikacím v telefonech a hodinkách, které jim strhávají pozornost jinam, než kde by ji potřebovaly. Děsivé na tom je pak to, že pro ně je toto už běžnou realitou a vlastně jim na tom nepřipadá vůbec nic špatně. Vědecké studie pak pouze konstatují, že děti ve věku od X do Y se dokážou soustředit v průměru 15 minut a jedním dechem pak přidávají doporučení, že je vhodné každých 15 minut měnit aktivitu. To je ale přece fundamentálně úplně špatně. Mám totiž takový dojem, že i na základní škole existují úkoly, které za 15 minut prostě vyřešit nejde. Myslím si, že v tomto ohledu má soustředění, které ať si klidně vychází z jakéhokoliv duchovna chce, opravdu hrozně moc navrch nad vědeckým poznáním – a to říkám se vší úctou a pokorou k jakékoliv vědě.

Jóga a pár posledních myšlenek…

Ačkoliv se dnes jóga objevuje snad všude a stal se z ní trend, který si je možné do jistě míry splést s jakýmsi instantním receptem na lepší život, Jóga si za své tisíce let praxe kultivovala opravdu hluboké vědomosti o smyslu bytí. Myslím si, že by byla obrovská škoda, nenahlédnout do vědění, kterým Jóga vládne už jen proto, aby si na ně člověk udělal vlastní názor a nefiltroval pouze teoretické názory někoho jiného. Pokud se pak člověk do Jógy ponoří trošku hlouběji, věřím, že mu dokáže odpovědět na mnoho otázek, na které už nějaký čas hledá odpovědi. Různí lidé budou mít pochopitelně různé otázky, ale jsem si celkem jistý, že každý člověk své odpovědi do jisté míry najde. A to proto, že Jóga díky svým cvičením a meditacím člověka směřuje k tomu, aby hledal odpovědi kdesi uvnitř sebe, ne pouze venku. Je to totiž neuvěřitelně silný katalyzátor, který v člověku dokáže odpovědi skutečně vyprovokovat. Nevím přesně odkud se berou a nedělám si iluze, že bych na to snad kdy přišel, ale jsem přesvědčen, že Jóga má dnešnímu světu hodně co nabídnout. A když se tak rozhlížím kolem, myslím, že ten, kdo třeba jen z části ovládne její moudrost, bude mít v dnešní roztěkané společnosti skutečně obrovskou šanci uspět.

Běhejte, bajkujte, užívejte.

McNeil

Čaute, já jsem David, ale na internetu si říkám spíš McNeil. Běhám po kopcích, proháním kola, závodním v triatlonech a jednou za čas se vydám někam za dobrodružstvím. Ve všem tom sportování se snažím hledat přesah do běžného života a sem tam o tom něco napíšu.