Browsed by
Author: McNeil

Hero Dolomites: MTB maraton, který hodně bere, ale daleko víc dává

Hero Dolomites: MTB maraton, který hodně bere, ale daleko víc dává

Tenhle rok mám trochu víc času bilancovat, co se do mi prozatím v tom sportovním snažení povedlo, co se nepovedlo, a jaký další věci nás čekají. Procházel jsem si různé závody, ve kterých bych se měl v příští sezóně ukázat a nějak oklikou jsem se dostal k tomu, který z těch odkroucených byl ten „nej“. Myslím, že jsem ho našel. Je to Hero Dolomites – MTB maraton, kde se člověk jede poprat s bezmála 90 km trati a 4 500 m převýšením.

Jo, Hero Dolomites je tedy MTB maraton, který se každoročně jezdí v italských Dolomites ve Val Gardeně. Člověk tady má na výběr ze dvou tratí – 86 km/4 500+ nebo 60 km/3 200+ . Do roku 2018 se jednalo o jediný Hero závod, nicméně v roce 2019 se z Hero stala série tří závodů – Hero Dolomites, Hero Dubai a Hero Thailand. Tak jako tak, závod Hero Dolomites je považován, se svými 60% závodníky, kteří nedokončí, za nejtvrdší MTB maraton vůbec a já jsem se na start postavil v roce 2018 taky.

Read More Read More

King of the Mountian: Luční bouda – 15 km stoupání do srdce Krkonoš

King of the Mountian: Luční bouda – 15 km stoupání do srdce Krkonoš

Další kapitolu vrchařského deníku King of the Mountain jsem napsal zase v Krkonoších, ale tentokrát jsem se vydal přímo do srdce hor. Na mapě jsem objevil, že ze skiareálu Luisino údolí vede vcelku jetelná cesta až na Luční boudu. Otázka teda byla, jestli je možné, dostat se tam na silničce… Jde to, a je to moc velká paráda.

Z Luisina údolí to nakonec udělá asi 15 km stoupání. Ačkoli je možné, jet to ze začátku docela v tempu, ke konci se to umí pěkně zvednout. Ale o to je to větší zábava – kopce, který nejsou zadarmo a Sněžka a dosah ruky. Tomuhle výjezdu nic nechybí. A pokud máte slabost pro lehký terének, přijdete si tady rozhodně na své.

Na Stravě jsem z Luisina údolí žádný zajímavý segment nenašel, takže jsem se s ničím neporovnával. Ale i tak můžu tenhle směr doporučit všema deseti.

Běhejte, bajkujte, užívejte… A zas někdy!

McNeil

King of the Mountain: Černá hora – Z Horního Maršova je to stejně lepší!

King of the Mountain: Černá hora – Z Horního Maršova je to stejně lepší!

Po Orlických horách jsem se se svým deníčkem King of the Mountain vydal do Krkonoš, a jako první zastávku jsem si tady naplánoval Černou horu. Černá hora je totiž docela dominantní kopec a z Horního Maršova vede na vrchol krásná cyklostezka, která se pár metrů před vrcholem ukáže v celé své síle – tedy pokud ji jedete na silničce.

Cest je na Černou horu klasicky několik, ale podle mého skromného názoru je tou nejhezčí cyklostezka z Horního Maršova. Stoupání má něco málo přes 10 km a je tady několik segmentů, které může člověk vyzvat. Já si ale myslím, že ten nejhezčí vede od Modrých kamenů k Pardubickým boudám. Má to lehce pod 3 km, průměrné stoupání je asi 10% a k oklikání je tady: https://www.strava.com/segments/15378453

Tak běhejte, bajkujte, užívejte!

McNeil

Štěstí začátečníka: Tepová frekvence a tréninkové zóny

Štěstí začátečníka: Tepová frekvence a tréninkové zóny

Možná se vám už někdy stalo (nebo jste se bavili s někým, komu se to stalo), že jste chtěli například shodit nějaké to kilo dolů, dřeli jste a dřeli, tréninky bolely a bolely, ale s váhou se nic zas tak zásadního nedělo. Možná dokonce i trochu stoupala. Celé to vlastně nedávalo ani smysl – makáte, ale váha neklesá. Kde je problém?

Může za to tepová frekvence a intenzita tréninku. Podle toho, jak moc intenzivní trénink si naordinujeme, tak naše tělo zareaguje. Pokud pak chceme například shodit nějaké to kilo dolů, musíme trénovat v takové intenzitě, aby tělo spalovalo tuky.

Read More Read More

King of the Mountain: Velká Deštná podruhé – tentokrát už to snad vyjde

King of the Mountain: Velká Deštná podruhé – tentokrát už to snad vyjde

Poslední pokusy o to, dostat se na Velkou Deštnou se mi nějak nevydařily a ačkoliv tam jezdím vlastně i docela často, na kameru se mi to pořád nedaří dostat. Ale tentokrát už to snad vyjde… A hlavně, od té doby, co je na Velké Deštné rozhledna, jsem tam ještě nebyl.

Minulou jízdu jsem na Šerlišském mlýnu sjel po asfaltu zase zpátky dolů do Deštné v Orlických horách, měl jsem ale pokračovat po modré po hřebínku až k Vrchmezí a odtud pak na Šerlich. Nedá se nic dělat, když už jsem dole, musím se dostat zase nahoru. Takže si Šerlich vyšlápnu znovu z Deštného a vydám se po červené k Homoli tak, jak jsem to plánoval původně, než mě odtud vyhnala bouřka. A už teď můžu říct, že to stálo za to. Orlické hory jsou prostě nádherné!

Dnes se žádný nový segment nekoná, ale kdyby někdo chtěl, může opět zaútočit na ten z Deštného na Šerlich: https://www.strava.com/segments/1641838

Tak běhejte, bajkujte, užívejte!

McNeil

King of the Mountain: Šerlišský mlýn – hlavně se tady neztratit

King of the Mountain: Šerlišský mlýn – hlavně se tady neztratit

Minule se nám ten náš King of the Mountain trošku nepovedl a musel jsem ho zkrátit. Proto jsem se do Orlických hor dneska vrátil s tím, že si tenhle restík dojedu. Ale vzal jsem to trošku jinudy – V Deštného jsem se vydal na Vrchmezí, odtud na Šerlišský mlýn a Šerlich, a dál už jsem se měl napojovat na tu samou trasu, co jsem jel minule. Takže tedy Velká Deštná, Pod Homolí, Čertův důl a zpátky do Deštného. Jenže to bych se nesměl cestou ztratit…

Stoupání z Deštného na Vrchmezí jsem nikdy před tím nejel a tak jsem vůbec nevěděl, jaká cesta mě tu čeká. Ale nakonec je to parádní úsek, asi pět kilometrů stoupání s průměrným sklonem okolo 7% a maximálním asi 16%. Celé to tu vede po takovém hrubém asfaltu, takže člověk musí maličko koukat, kam jede… A o to je to celé ještě zábavnější.

Segmentů je na trati několik, ale ten pětikilometrový z Deštného na Vrchmezí je tady: https://www.strava.com/segments/2628272

Běhejte, bajkujte, užívejte.

McNeil

King of the Mountain: Velká Deštná – Velký déšť v Orlických horách

King of the Mountain: Velká Deštná – Velký déšť v Orlických horách

Tak konečně se nám seriál King of the Mountain oficiálně přesunul do hor. Orlické hory nabízí spoustu krásných výjezdů a jeden z těch nejzábavnějších je na stoupání z Deštného v Orlických horách na Šerlich a dál na Velkou Deštnou. Člověk by se mohl jen trošku pozastavit nad tím, kolik deště je v těch názvech: Velká Deštná, Deštné v Orlických horách, … Jak to tady s tím deštěm vlastně je?

Nebudu Vás napínat, myslel jsem si, že tomu ujedu, ale nedal jsem to. Ve sjezdu jsem dostal pěknej kotel a do teď ždímám dres.

Stoupání z Deštného v Orlických horách Šerlich je asi 4 km dlouhé a zvedá se v průměru na nějakých 8%. Maximálně si tu člověk sáhne na nějakých 25%, ale ve finále se to dá zajet vcelku hezky. Ze Šerlichu je pak možné pokračovat dál po hřebeni právě na Velkou Deštnou, což byl také můj plán, dokud mi do toho nehodilo počasí vidle 🙂

Segment z Deštného na Šerlich je k oklikání tady: https://www.strava.com/segments/1641838

Běhejte, bajkujte, užívejte.

McNeil

King of the Mountain: Zvičina – Za drakem na nejvyšší horu Podkrkonoší

King of the Mountain: Zvičina – Za drakem na nejvyšší horu Podkrkonoší

S tím, že na Tour de France už jsou dresy asi rozdaný, jsem se minule trošku seknul, protože se v poslední etapě udály docela zásadní věci a žlutý dres připadl někomu jinému. Docela zvrat, ale co už – je tu další víkend a další King of the Mountain. Z Braunova Betléma jsem se vydal dál na nejvyšší horu Podkrkonoší, Zvičinu. Vedou tam totiž dvě parádní asfaltky, na kterých se člověk může vyřádit, co hrdlo ráčí a nohy utáhnou.

Zvičina je další z mých srdcových záležitostí, ale pravdou je, že jsem si k ní dost dlouho hledal cestu. Teď na ní ale nedám dopustit. Její nadmořská výška je 671 metrů ať už ji jedete odkudkoliv, vždycky je to do kopce, ale ta největší zábava je to z Bílé Třemešné a Horní Brusnice. Finální stoupání má asi 3 km, které jde podle Stravy odjet za 8 min a klobouček před těma, kteří to zvládnou. Průměrně tu člověk stoupá v 7% a nejvíc se dostane do 15%. Těch 15% je ale poctivých a člověk je opravdu ucítí. Ovšem to nejdůležitější na celé Zvičině je to, že má i vlastní povídačku o drakovi.

No a na segment můžete zaútočit zde: https://www.strava.com/segments/9718275

Běhejte, bajkujte, užívejte.

McNeil

King of the Mountain: Braunův Betlém – na vrchol barokního sochařství

King of the Mountain: Braunův Betlém – na vrchol barokního sochařství

Za chvíli končí Tour de France a dresy už asi jsou víceméně rozdané. Já vždycky fandil tomu puntíkatýmu, veze ho totiž nejlepší vrchař – jezdec, který valí kopce, až se za kočárem práší. Jasně, žlutý dres je nejcennější a zelený je Saganův, ale ty puntíky… Ty mají něco do sebe.

Já měl tu jízdu nahoru do kopce vždycky trošku raději než jízdu z kopce a tak jsem si začal psát takový malý vrchařský deníček. Chvíli to trvalo, ale tady je jeho první kapitola – stoupání na Braunův Betlém ve východních Čechách. Moje srdcová záležitost, takový malý King of the Mountain.

Do Braunova Betléma vede několik cest – lesních i asfaltových, ale všechny jsou jetelné na kolech a každá nabízí něco svého. Já se dnes vydal po silnici směrem od Kuksu, Stanovic a Zboží. Člověk se tu potká se stoupáním, které má sice jen 2 km, ale v maximálním úseku se zvedne do nějakých 20%. V průměru to tady na těch 2 km dělá 9% stoupání a když k tomu přičtete hladký asfalt uprostřed lesa, zatáčky a rezervaci, která se řadí mezi špičku barokního sochařství, tak není vůbec o čem… 😀

Segment na Braunův Betlém je na Stravě k dispozici zde: https://www.strava.com/segments/18623836

Takže jo, tak běhejte, bajkujte, užívejte!

McNeil

Odpovědi jsem přestal hledat mezi řádky a začal je hledat mezi kruhy

Odpovědi jsem přestal hledat mezi řádky a začal je hledat mezi kruhy

Já si už si nějakou dobu myslím, že jestli se chce člověk zlepšovat, dřív nebo později přijde chvíle, kdy se musí rozběhnout a skočit. Skočit do prázdna, do neznáma, za někým, přes něco nebo proti něčemu. A taky koukat, že když už takhle skočil, aby taky dopadl tam, kam chtěl. (Nebo aspoň někam poblíž.) Jenže ono to ne vždycky musí být zrovna jednoduchý, proto je dobré hledat a sbírat různé pomůcky, znalosti, názory, odpovědi a zkušenosti, které by nám v tom skákání mohly nějak pomoct.

Já mám těch pomůcek hromadu, a spoustu zbytečných, ale je tu jedna jediná, která se tím mým skákáním proplétá stále dokola. Je to kniha a čtu ji pořád znovu, znovu a znovu. Pokaždé, co ji čtu, v ní najdu něco nového, snad i hlubšího, ale vždycky je to něco, co mi odpoví na nové otázky. Je to Musašiho Kniha pěti kruhů a pro mě je to doslova ten legendární Stopařův průvodce.

Read More Read More