Když tréninkové rady běhají rychleji než vy

Sociální sítě jsou plné tréninkových rad, které mohou často překvapit. Vcelku jednoduše se tak můžete dozvědět, že běháte špatně, jíte špatně nebo tak nějak trénujete špatně. Problém ale není ani tak v tom, že by rady nebyly správné nebo jich bylo hodně. Problém je spíš v tom, že u většiny z nich chybí širší souvislost. A právě ta je ve vytrvalostních sportech skoro všechno.

Informace ze sociálních sítí k nám totiž přicházejí z nejrůznějších koutů světa a konzumujeme je ve chvílích, kdy s nimi vlastně neumíme (nebo ani nemůžeme) pracovat a celé sdělení se navíc musí vejít do několika desítek sekund. Člověk pak jen těžko poznává, co je pro něj důležité, co je jen zajímavost, nebo co je pravda, která ale zase platí jen za určitých okolností. Jednou je to tak, podruhé onak — a pokaždé to vypadá trochu jinak než to, co dělám já.

Určitě jste už na sociálních sítích zahlédli například trenéra nebo běžce, který vysvětluje, že trénink v zóně 2 je ztracený čas a že pokud se chcete zlepšovat, musíte běhat rychleji. Do toho bliká na obrazovce text ve smyslu „Skutečný důvod, proč se nezlepšujete“ nebo „Zóna 2 je přeceňovaná“. V tu chvíli se rychle zamyslíte nad svou běžeckou historií, nad svými tréninky a uvědomíte si, kolik času jste v zóně 2 skutečně strávili. A protože jste se možná poslední dobou výrazně neposunuli, napadne vás, jestli to celé náhodou neděláte špatně. Jenže tím video končí a objeví se další. Nebo telefon jednoduše zavřete a jdete dělat něco jiného.

A tak pokud si z toho videa něco odnesete, bývá to dost často jen neurčitý pocit, že se zónou 2 je asi nějaký problém. Nevím jaký, nevím proč, ale někde vzadu v hlavě zůstane malý otazník. Běhám to vlastně správně? Nedělám něco špatně? A právě tady je ten háček. Video může mít úplně klidně pravdu. Dost možná ji má dokonce úplně přesně. Jenže taková informace bývá většinou pravdivá pro konkrétního atleta, v určité fázi tréninku a v určité situaci. A přesně to se do třicetisekundového videa prostě nevejde.

Vzniká tak zvláštní paradox. Správná informace se řekne všem, formát ji nutně zjednoduší a algoritmus ji rozšíří. Výsledkem ale často není větší porozumění, nýbrž větší zmatek. Člověk si z takového videa neodnese jasný návod ani hlubší pochopení, odnese si spíš pochybnost. Ne že by dostal špatnou radu, ale začne pochybovat i o věcech, které třeba dělá úplně správně.

Tohle samozřejmě není problém jen běhání. Internet je dnes plný malých pravd bez širšího vysvětlení. Každá z nich může být sama o sobě správná, ale dohromady vytvářejí docela slušný informační šum. A čím víc ho člověk přijímá, tím snadněji ztrácí jistotu v tom, co vlastně funguje, komu to funguje a kdy to funguje.

Proč to tak je, o tom by se dalo debatovat hodiny. A co s tím dělat, to je diskuze snad ještě delší. Možná ale stojí za to udělat jednu jednoduchou věc – zase trochu zpomalit.

Stejně jako v běhu.

Možná dokonce zpátky do zóny 2.

Ano, je v tom trocha ironie. 🙂