Bude to už nějakou chvíli, co jsme se bavili o tréninkových zónách a tepové frekvenci. Docela jsme to si to ale zjednodušili a definovali jsme si pouze tři tréninkové zóny. Ve finále jich ale můžeme využívat trošku víc a vlastně jsme se toho v tom minulém článku už i dotkli. Pojďme se dneska rychle podívat na to, jaké další zóny můžeme používat a k čemu jsou.
…
Bude to pár týdnů zpátky, co jsem si naordinoval delší vyjížďku na kole do hor a kopců. Celkem asi 160 km jízdy a přibližně 3000 m převýšení. Fakt, že jsem měl tuhle trasu naplánovanou na přelomu podzimu a zimy, vnášel do celé trasy trošku víc nejistoty a o kousek také zvyšoval její náročnost. Bylo potřeba řešit oblečení do táhlých kopců a dlouhých sjezdů. Bylo potřeba řešit osvětlení, se kterým bych mohl šlapat dobrých pár hodin za tmy v provozu a bylo potřeba řešit také něco málo jídla a pití, které by mě na těch horských 160 km udrželo na živu bez nějakého zásadního doplňování zásob. Všechno ideálně tak, abych to dokázal vézt pouze v dresu, bez batohů a kapsiček. Jak už to na těch mých silničních výpravách bývá, cestou jsem měl přejet i nějakou tu lesní cestičku, u které jsem si nebyl moc jistý, jestli bude na silničce jetelná. Byla sice trošku náročnější, než jsem si ji původně představoval, ale s troškou opatrnosti a citu nakonec projet přece jen šla.
…
Možná se vám už někdy stalo (nebo jste se bavili s někým, komu se to stalo), že jste chtěli například shodit nějaké to kilo dolů, dřeli jste a dřeli, tréninky bolely a bolely, ale s váhou se nic zas tak zásadního nedělo. Možná dokonce i trochu stoupala. Celé to vlastně nedávalo ani smysl – makáte, ale váha neklesá. Kde je problém?
…
Co se sportu týká, už nějakou dobu se potácím na hranici svých (ne)znalostí a pořád někde dohledávám odpovědi na nejrůznější otázky. Dost často také zjistím, že jsem narazil na docela složitý problém (nebo se to tak alespoň podle různých dostupných materiálů tváří) a tak hledám, pátrám, vyptávám se a testuju. Sem tam se dokonce doberu i nějakého výsledku, který ale časem zase zapomenu, a pak mě mrzí, že to musím hledat a studovat celé znovu.
Ale s tím je teď konec, ha! Rozhodl jsem se totiž, že tady zavedu novou rubriku, ve které budu vypisovat přesně to, co jsem někde, někdy a nějak potřeboval vyřešit a hrozí, že se k tomu budu chtít vrátit a zrevidovat to, nebo na tom stavět dál. I kdyby to mělo být něco fakt základního, protože jak se znám, tak i v tom se dokážu někdy ztratit. Proto jsem celou tuhle rubriku pojmenoval „Štěstí začátečníka“ a dnes to bude asi opravdu základ – bude o tom, jak a proč nám tepe srdce. Pamatuju si totiž dobu, kdy jsem četl nejrůznější články o tom, že někdo trénuje „na tepy“, ale nevěděl jsem proč a unikaly mi souvislosti. Jen jsem tak nějak tušil, podle čeho se při takovém tréninku orientuje a že to asi bude mít co dělat s tím, jak mi sem tam na zápěstí zapípá sporttester. Takže pojďme postupně.
…
Konec roku je už támhle za rohem a tak přichází na řadu zhodnocení toho, co všechno se prozatím povedlo a nepovedlo. Ale výkony a závody teď trochu stranou, mám tu totiž svůj exkluzivní seznam cviků z posilovny, které nade vše nenávidím. Není to totiž tak dávno, co jsem si myslel, že závody můžu vyhrávat jen, když budu jezdit na kole za sto litrů. Jenže do toho přišla takhlecta trenérka Klárka Nosková, vzala mě do posilovny a řekla: „Soustřed se sakra! Klik není prdel, klik je věda!“ No, a mě začalo pomalu docházet, že jsou tu jiný věci, na kterých je potřeba pracovat – konkrétně teda tyhle, pojďme na ně:
…Protože mi moje oblíbená trenérka Klárka dala minulý týden v posilovně docela kotel, šel jsem si jako takovou svoji malou víkendovou kompenzaci projet Jestřebí hory. Cestou jsem namotal asi 72km, nastoupal asi 1200m, předjel 2 elektrokola a 1 traktor a zjistil, že je tam nahoře úplně nová, rovná asfaltka… Což je možná trošku škoda, protože se tam ještě dva roky zpátky dalo řádit na horáku, až to bolelo. No a nakonec mi z toho ježdění vypadlo tohle videjko, které mi připadá jako takový trailer na letošní podzim. 🙂
Běhejte, bajkujte, užívejte.
McNeil
( Jo, a příště už bude zase nějaký článek. )
Posilovna mě nikdy nebavila a proto jsem tam taky nikdy nechodil. Jestli jsem se tam za celý svůj život ukázal třikrát, bylo by to moc. A tak jsem si taky nedělal žádné iluze o tom, že bych věděl, jak a s čím mám správně cvičit. Jenže jsem si také uvědomoval, že jestli ten triatlon máme dostat někam dál, posilovně se beztak nevyhneme. Do vody jsem teď nějakou chvíli stejně nemohl a tak jsme s Klárkou zavítali právě do posilovny. No a protože posilovna je takové její domácí prostředí, změny na sebe nenechaly dlouho čekat a Klárka začala psát úplně novou kapitolu tréninku… A dost možná že ne pouze tréninku…
…
Pamatuju si, jak jsem jako malý smrádek seděl doma před televizí a na Eurosportu zahlédl nějaký cyklistický závod. Neuměl jsem to pojmenovat, ale na těch cyklistech mi přišlo něco divného. Nevěděl jsem co, ale něco bylo jinak. „To je triatlon,“ řekl mi taťka. „Nejdřív plavou, pak jedou na kole a pak ještě běží.“ Cyklistice jsem fandil už od svého nejmenšího já, ale zkombinovat ji ještě s plaváním a s během, to mi připadalo jako něco nereálného a fantastického. Triatlon, cože? V tu chvíli mi všichni ti závodníci v televizi připadali jako bohové. Tři disciplíny, jedna za druhou, bez odpočinku a bez podpory. Do triatlonu jsem se tenkrát zamiloval. Asi to byla moje první láska, a dost možná platonická. Jenže na první lásku se nezapomíná a tohle nebyla výjimka. Tahle láska zrála dobrých dvacet let, ale nakonec jsme se přece jen shledali. A o to dramatičtější to bylo.
…
Po tom, co jsem začal s Klárkou pravidelně plavat (jakkoliv to jako plavání na začátku nevypadalo), věci se začínaly měnit, a to hodně od základu. Co se na začátku zdálo jen jako doplňkový tréninkový plán, z toho se postupem stával trénink na prvním místě…
…
Nikdy jsem nebyl žádný velký velký plavec, ale přece jen se mi nakonec povedlo proplavat se až ke kilometrové trati na otevřené vodě. A vlastně k tomu bylo potřeba mít „jen“ jeden umíněný cíl, správné lidi a dva roky práce…
…