ZÁVOD RÁJEM

Další kapitolu vrchařského deníku King of the Mountain jsem napsal zase v Krkonoších, ale tentokrát jsem se vydal přímo do srdce hor. Na mapě jsem objevil, že ze skiareálu Luisino údolí vede vcelku jetelná cesta až na Luční boudu. Otázka teda byla, jestli je možné, dostat se tam na silničce… Jde to, a je to moc velká paráda.

Z Luisina údolí to nakonec udělá asi 15 km stoupání. Ačkoli je možné, jet to ze začátku docela v tempu, ke konci se to umí pěkně zvednout. Ale o to je to větší zábava – kopce, který nejsou zadarmo a Sněžka a dosah ruky. Tomuhle výjezdu nic nechybí. A pokud máte slabost pro lehký terének, přijdete si tady rozhodně na své.

Na Stravě jsem z Luisina údolí žádný zajímavý segment nenašel, takže jsem se s ničím neporovnával. Ale i tak můžu tenhle směr doporučit všema deseti.

Běhejte, bajkujte, užívejte… A zas někdy!

McNeil

Po Orlických horách jsem se se svým deníčkem King of the Mountain vydal do Krkonoš, a jako první zastávku jsem si tady naplánoval Černou horu. Černá hora je totiž docela dominantní kopec a z Horního Maršova vede na vrchol krásná cyklostezka, která se pár metrů před vrcholem ukáže v celé své síle – tedy pokud ji jedete na silničce.

Cest je na Černou horu klasicky několik, ale podle mého skromného názoru je tou nejhezčí cyklostezka z Horního Maršova. Stoupání má něco málo přes 10 km a je tady několik segmentů, které může člověk vyzvat. Já si ale myslím, že ten nejhezčí vede od Modrých kamenů k Pardubickým boudám. Má to lehce pod 3 km, průměrné stoupání je asi 10% a k oklikání je tady: https://www.strava.com/segments/15378453

Tak běhejte, bajkujte, užívejte!

McNeil

Poslední pokusy o to, dostat se na Velkou Deštnou se mi nějak nevydařily a ačkoliv tam jezdím vlastně i docela často, na kameru se mi to pořád nedaří dostat. Ale tentokrát už to snad vyjde… A hlavně, od té doby, co je na Velké Deštné rozhledna, jsem tam ještě nebyl.

Minulou jízdu jsem na Šerlišském mlýnu sjel po asfaltu zase zpátky dolů do Deštné v Orlických horách, měl jsem ale pokračovat po modré po hřebínku až k Vrchmezí a odtud pak na Šerlich. Nedá se nic dělat, když už jsem dole, musím se dostat zase nahoru. Takže si Šerlich vyšlápnu znovu z Deštného a vydám se po červené k Homoli tak, jak jsem to plánoval původně, než mě odtud vyhnala bouřka. A už teď můžu říct, že to stálo za to. Orlické hory jsou prostě nádherné!

Dnes se žádný nový segment nekoná, ale kdyby někdo chtěl, může opět zaútočit na ten z Deštného na Šerlich: https://www.strava.com/segments/1641838

Tak běhejte, bajkujte, užívejte!

McNeil

Minule se nám ten náš King of the Mountain trošku nepovedl a musel jsem ho zkrátit. Proto jsem se do Orlických hor dneska vrátil s tím, že si tenhle restík dojedu. Ale vzal jsem to trošku jinudy – V Deštného jsem se vydal na Vrchmezí, odtud na Šerlišský mlýn a Šerlich, a dál už jsem se měl napojovat na tu samou trasu, co jsem jel minule. Takže tedy Velká Deštná, Pod Homolí, Čertův důl a zpátky do Deštného. Jenže to bych se nesměl cestou ztratit…

Stoupání z Deštného na Vrchmezí jsem nikdy před tím nejel a tak jsem vůbec nevěděl, jaká cesta mě tu čeká. Ale nakonec je to parádní úsek, asi pět kilometrů stoupání s průměrným sklonem okolo 7% a maximálním asi 16%. Celé to tu vede po takovém hrubém asfaltu, takže člověk musí maličko koukat, kam jede… A o to je to celé ještě zábavnější.

Segmentů je na trati několik, ale ten pětikilometrový z Deštného na Vrchmezí je tady: https://www.strava.com/segments/2628272

Běhejte, bajkujte, užívejte.

McNeil

Tak konečně se nám seriál King of the Mountain oficiálně přesunul do hor. Orlické hory nabízí spoustu krásných výjezdů a jeden z těch nejzábavnějších je na stoupání z Deštného v Orlických horách na Šerlich a dál na Velkou Deštnou. Člověk by se mohl jen trošku pozastavit nad tím, kolik deště je v těch názvech: Velká Deštná, Deštné v Orlických horách, … Jak to tady s tím deštěm vlastně je?

Nebudu Vás napínat, myslel jsem si, že tomu ujedu, ale nedal jsem to. Ve sjezdu jsem dostal pěknej kotel a do teď ždímám dres.

Stoupání z Deštného v Orlických horách Šerlich je asi 4 km dlouhé a zvedá se v průměru na nějakých 8%. Maximálně si tu člověk sáhne na nějakých 25%, ale ve finále se to dá zajet vcelku hezky. Ze Šerlichu je pak možné pokračovat dál po hřebeni právě na Velkou Deštnou, což byl také můj plán, dokud mi do toho nehodilo počasí vidle 🙂

Segment z Deštného na Šerlich je k oklikání tady: https://www.strava.com/segments/1641838

Běhejte, bajkujte, užívejte.

McNeil

S tím, že na Tour de France už jsou dresy asi rozdaný, jsem se minule trošku seknul, protože se v poslední etapě udály docela zásadní věci a žlutý dres připadl někomu jinému. Docela zvrat, ale co už – je tu další víkend a další King of the Mountain. Z Braunova Betléma jsem se vydal dál na nejvyšší horu Podkrkonoší, Zvičinu. Vedou tam totiž dvě parádní asfaltky, na kterých se člověk může vyřádit, co hrdlo ráčí a nohy utáhnou.

Zvičina je další z mých srdcových záležitostí, ale pravdou je, že jsem si k ní dost dlouho hledal cestu. Teď na ní ale nedám dopustit. Její nadmořská výška je 671 metrů ať už ji jedete odkudkoliv, vždycky je to do kopce, ale ta největší zábava je to z Bílé Třemešné a Horní Brusnice. Finální stoupání má asi 3 km, které jde podle Stravy odjet za 8 min a klobouček před těma, kteří to zvládnou. Průměrně tu člověk stoupá v 7% a nejvíc se dostane do 15%. Těch 15% je ale poctivých a člověk je opravdu ucítí. Ovšem to nejdůležitější na celé Zvičině je to, že má i vlastní povídačku o drakovi.

No a na segment můžete zaútočit zde: https://www.strava.com/segments/9718275

Běhejte, bajkujte, užívejte.

McNeil

Za chvíli končí Tour de France a dresy už asi jsou víceméně rozdané. Já vždycky fandil tomu puntíkatýmu, veze ho totiž nejlepší vrchař – jezdec, který valí kopce, až se za kočárem práší. Jasně, žlutý dres je nejcennější a zelený je Saganův, ale ty puntíky… Ty mají něco do sebe.

Já měl tu jízdu nahoru do kopce vždycky trošku raději než jízdu z kopce a tak jsem si začal psát takový malý vrchařský deníček. Chvíli to trvalo, ale tady je jeho první kapitola – stoupání na Braunův Betlém ve východních Čechách. Moje srdcová záležitost, takový malý King of the Mountain.

Do Braunova Betléma vede několik cest – lesních i asfaltových, ale všechny jsou jetelné na kolech a každá nabízí něco svého. Já se dnes vydal po silnici směrem od Kuksu, Stanovic a Zboží. Člověk se tu potká se stoupáním, které má sice jen 2 km, ale v maximálním úseku se zvedne do nějakých 20%. V průměru to tady na těch 2 km dělá 9% stoupání a když k tomu přičtete hladký asfalt uprostřed lesa, zatáčky a rezervaci, která se řadí mezi špičku barokního sochařství, tak není vůbec o čem… 😀

Segment na Braunův Betlém je na Stravě k dispozici zde: https://www.strava.com/segments/18623836

Takže jo, tak běhejte, bajkujte, užívejte!

McNeil