Bude to už nějakou chvíli, co jsme se bavili o tréninkových zónách a tepové frekvenci. Docela jsme to si to ale zjednodušili a definovali jsme si pouze tři tréninkové zóny. Ve finále jich ale můžeme využívat trošku víc a vlastně jsme se toho v tom minulém článku už i dotkli. Pojďme se dneska rychle podívat na to, jaké další zóny můžeme používat a k čemu jsou.
…
Bude to pár týdnů zpátky, co jsem si naordinoval delší vyjížďku na kole do hor a kopců. Celkem asi 160 km jízdy a přibližně 3000 m převýšení. Fakt, že jsem měl tuhle trasu naplánovanou na přelomu podzimu a zimy, vnášel do celé trasy trošku víc nejistoty a o kousek také zvyšoval její náročnost. Bylo potřeba řešit oblečení do táhlých kopců a dlouhých sjezdů. Bylo potřeba řešit osvětlení, se kterým bych mohl šlapat dobrých pár hodin za tmy v provozu a bylo potřeba řešit také něco málo jídla a pití, které by mě na těch horských 160 km udrželo na živu bez nějakého zásadního doplňování zásob. Všechno ideálně tak, abych to dokázal vézt pouze v dresu, bez batohů a kapsiček. Jak už to na těch mých silničních výpravách bývá, cestou jsem měl přejet i nějakou tu lesní cestičku, u které jsem si nebyl moc jistý, jestli bude na silničce jetelná. Byla sice trošku náročnější, než jsem si ji původně představoval, ale s troškou opatrnosti a citu nakonec projet přece jen šla.
…Tak jo, víc jsem toho v roce 2020 vyjet nestihl. Okolnosti mi ty výjezdy trošku zkomplikovaly, ale jeden kopec jsem ještě nakonec přece jen projel. Byla to zase moje oblíbená Velká Deštná, ale tentokrát tou neznačenou bunkrovou cestou, která člověka dostane těsně pod vrchol. Nikdy jsem tam nebyl a vůbec jsem nevěděl, jak moc to bude jetelný na silnicče (vlastně jako klasicky). Ale byla to paráda! A to, že spadl ještě sněhový poprašek, celému výjezdu přidalo parádní atmosféru.
Segment jsem tam našel taky, má to něco mezi 5 a 6 km, průměrně tu člověk stoupá v 6% a celé to stoupání je vlastně i docela konstantní. Na konci se člověk potká s technickou pasáží, kterou jsem už nedal, tak jsem si to finále vyběhl po svých. Kdyby byl zájem, segment je k dispozici zde: https://www.strava.com/segments/21090357
Tak jo, běhejte, bajkujte, užívejte… A zas někdy!
McNeil
Dneska jsem se probudil do parádní mlhy. A bylo toho potřeba využít, proto jsem skočil na kolo a zapnul kameru a jel jsem se podívat, jak taková mlha vypadá v lese v Betlémě. Ale protože jsem Betlém stoupal i sjížděl všemi směry, dal jsem si to nakonec dolů lesem. Ne snad, že bych si chtěl rakvit kolo, ale něco mi říkalo, že v lese bude ta mlha daleko lepší než okolo na asfaltu. A měl jsem pravdu, tohle byla taková pecka, že jsem se cestou pokusil i o segment… Jak to dopadlo, to jsem si raději natočil i na video.
Segment na Braunův Betlém je stále k dispozici zde, takže kdyby někdo chtěl, můžu jen doporučit: https://www.strava.com/segments/18623836
Tak jo. Dík, že jste tu byli a běhejte, bajkujte, užívejte!
McNeil
Tenhle rok mám trochu víc času bilancovat, co se do mi prozatím v tom sportovním snažení povedlo, co se nepovedlo, a jaký další věci nás čekají. Procházel jsem si různé závody, ve kterých bych se měl v příští sezóně ukázat a nějak oklikou jsem se dostal k tomu, který z těch odkroucených byl ten „nej“. Myslím, že jsem ho našel. Je to Hero Dolomites – MTB maraton, kde se člověk jede poprat s bezmála 90 km trati a 4 500 m převýšením.
Jo, Hero Dolomites je tedy MTB maraton, který se každoročně jezdí v italských Dolomites ve Val Gardeně. Člověk tady má na výběr ze dvou tratí – 86 km/4 500+ nebo 60 km/3 200+ . Do roku 2018 se jednalo o jediný Hero závod, nicméně v roce 2019 se z Hero stala série tří závodů – Hero Dolomites, Hero Dubai a Hero Thailand. Tak jako tak, závod Hero Dolomites je považován, se svými 60% závodníky, kteří nedokončí, za nejtvrdší MTB maraton vůbec a já jsem se na start postavil v roce 2018 taky.
…Další kapitolu vrchařského deníku King of the Mountain jsem napsal zase v Krkonoších, ale tentokrát jsem se vydal přímo do srdce hor. Na mapě jsem objevil, že ze skiareálu Luisino údolí vede vcelku jetelná cesta až na Luční boudu. Otázka teda byla, jestli je možné, dostat se tam na silničce… Jde to, a je to moc velká paráda.
Z Luisina údolí to nakonec udělá asi 15 km stoupání. Ačkoli je možné, jet to ze začátku docela v tempu, ke konci se to umí pěkně zvednout. Ale o to je to větší zábava – kopce, který nejsou zadarmo a Sněžka a dosah ruky. Tomuhle výjezdu nic nechybí. A pokud máte slabost pro lehký terének, přijdete si tady rozhodně na své.
Na Stravě jsem z Luisina údolí žádný zajímavý segment nenašel, takže jsem se s ničím neporovnával. Ale i tak můžu tenhle směr doporučit všema deseti.
Běhejte, bajkujte, užívejte… A zas někdy!
McNeil
Po Orlických horách jsem se se svým deníčkem King of the Mountain vydal do Krkonoš, a jako první zastávku jsem si tady naplánoval Černou horu. Černá hora je totiž docela dominantní kopec a z Horního Maršova vede na vrchol krásná cyklostezka, která se pár metrů před vrcholem ukáže v celé své síle – tedy pokud ji jedete na silničce.
Cest je na Černou horu klasicky několik, ale podle mého skromného názoru je tou nejhezčí cyklostezka z Horního Maršova. Stoupání má něco málo přes 10 km a je tady několik segmentů, které může člověk vyzvat. Já si ale myslím, že ten nejhezčí vede od Modrých kamenů k Pardubickým boudám. Má to lehce pod 3 km, průměrné stoupání je asi 10% a k oklikání je tady: https://www.strava.com/segments/15378453
Tak běhejte, bajkujte, užívejte!
McNeil
Možná se vám už někdy stalo (nebo jste se bavili s někým, komu se to stalo), že jste chtěli například shodit nějaké to kilo dolů, dřeli jste a dřeli, tréninky bolely a bolely, ale s váhou se nic zas tak zásadního nedělo. Možná dokonce i trochu stoupala. Celé to vlastně nedávalo ani smysl – makáte, ale váha neklesá. Kde je problém?
…Poslední pokusy o to, dostat se na Velkou Deštnou se mi nějak nevydařily a ačkoliv tam jezdím vlastně i docela často, na kameru se mi to pořád nedaří dostat. Ale tentokrát už to snad vyjde… A hlavně, od té doby, co je na Velké Deštné rozhledna, jsem tam ještě nebyl.
Minulou jízdu jsem na Šerlišském mlýnu sjel po asfaltu zase zpátky dolů do Deštné v Orlických horách, měl jsem ale pokračovat po modré po hřebínku až k Vrchmezí a odtud pak na Šerlich. Nedá se nic dělat, když už jsem dole, musím se dostat zase nahoru. Takže si Šerlich vyšlápnu znovu z Deštného a vydám se po červené k Homoli tak, jak jsem to plánoval původně, než mě odtud vyhnala bouřka. A už teď můžu říct, že to stálo za to. Orlické hory jsou prostě nádherné!
Dnes se žádný nový segment nekoná, ale kdyby někdo chtěl, může opět zaútočit na ten z Deštného na Šerlich: https://www.strava.com/segments/1641838
Tak běhejte, bajkujte, užívejte!
McNeil
Minule se nám ten náš King of the Mountain trošku nepovedl a musel jsem ho zkrátit. Proto jsem se do Orlických hor dneska vrátil s tím, že si tenhle restík dojedu. Ale vzal jsem to trošku jinudy – V Deštného jsem se vydal na Vrchmezí, odtud na Šerlišský mlýn a Šerlich, a dál už jsem se měl napojovat na tu samou trasu, co jsem jel minule. Takže tedy Velká Deštná, Pod Homolí, Čertův důl a zpátky do Deštného. Jenže to bych se nesměl cestou ztratit…
Stoupání z Deštného na Vrchmezí jsem nikdy před tím nejel a tak jsem vůbec nevěděl, jaká cesta mě tu čeká. Ale nakonec je to parádní úsek, asi pět kilometrů stoupání s průměrným sklonem okolo 7% a maximálním asi 16%. Celé to tu vede po takovém hrubém asfaltu, takže člověk musí maličko koukat, kam jede… A o to je to celé ještě zábavnější.
Segmentů je na trati několik, ale ten pětikilometrový z Deštného na Vrchmezí je tady: https://www.strava.com/segments/2628272
Běhejte, bajkujte, užívejte.
McNeil