Čertovskej ultratrail, to je vám takový běhání po Kokořínsku, při kterém se člověk vydá do kopců, roklí, lesů a polí – a náramně si to užije. Je to běžecký závod, kde se může člověk vydat na trať 66.6 km, nebo 33.3 km. Převýšení na šedesátce dělá něco kolem 1700 m a na třicítce pak něco kolem 1000 m. Se startem na hradě Houska a cílem na Hamerském jezeře, je to jeden ze závodů, kde se neběhají kola. Takové běhání z jednoho místa na jiné mám hrozně rád a tak jsem letos Čerta nastoupil taky.
Tak jo, víc jsem toho v roce 2020 vyjet nestihl. Okolnosti mi ty výjezdy trošku zkomplikovaly, ale jeden kopec jsem ještě nakonec přece jen projel. Byla to zase moje oblíbená Velká Deštná, ale tentokrát tou neznačenou bunkrovou cestou, která člověka dostane těsně pod vrchol. Nikdy jsem tam nebyl a vůbec jsem nevěděl, jak moc to bude jetelný na silnicče (vlastně jako klasicky). Ale byla to paráda! A to, že spadl ještě sněhový poprašek, celému výjezdu přidalo parádní atmosféru.
Segment jsem tam našel taky, má to něco mezi 5 a 6 km, průměrně tu člověk stoupá v 6% a celé to stoupání je vlastně i docela konstantní. Na konci se člověk potká s technickou pasáží, kterou jsem už nedal, tak jsem si to finále vyběhl po svých. Kdyby byl zájem, segment je k dispozici zde: https://www.strava.com/segments/21090357
Tak jo, běhejte, bajkujte, užívejte… A zas někdy!
McNeil
King of the Mountain: Útok na Stravu v Braunově Betlémě ještě před snídaní
Dneska jsem se probudil do parádní mlhy. A bylo toho potřeba využít, proto jsem skočil na kolo a zapnul kameru a jel jsem se podívat, jak taková mlha vypadá v lese v Betlémě. Ale protože jsem Betlém stoupal i sjížděl všemi směry, dal jsem si to nakonec dolů lesem. Ne snad, že bych si chtěl rakvit kolo, ale něco mi říkalo, že v lese bude ta mlha daleko lepší než okolo na asfaltu. A měl jsem pravdu, tohle byla taková pecka, že jsem se cestou pokusil i o segment… Jak to dopadlo, to jsem si raději natočil i na video.
Tenhle rok mám trochu víc času bilancovat, co se do mi prozatím v tom sportovním snažení povedlo, co se nepovedlo, a jaký další věci nás čekají. Procházel jsem si různé závody, ve kterých bych se měl v příští sezóně ukázat a nějak oklikou jsem se dostal k tomu, který z těch odkroucených byl ten „nej“. Myslím, že jsem ho našel. Je to Hero Dolomites – MTB maraton, kde se člověk jede poprat s bezmála 90 km trati a 4 500 m převýšením.
Jo, Hero Dolomites je tedy MTB maraton, který se každoročně jezdí v italských Dolomites ve Val Gardeně. Člověk tady má na výběr ze dvou tratí – 86 km/4 500+ nebo 60 km/3 200+ . Do roku 2018 se jednalo o jediný Hero závod, nicméně v roce 2019 se z Hero stala série tří závodů – Hero Dolomites, Hero Dubai a Hero Thailand. Tak jako tak, závod Hero Dolomites je považován, se svými 60% závodníky, kteří nedokončí, za nejtvrdší MTB maraton vůbec a já jsem se na start postavil v roce 2018 taky.
Další kapitolu vrchařského deníku King of the Mountain jsem napsal zase v Krkonoších, ale tentokrát jsem se vydal přímo do srdce hor. Na mapě jsem objevil, že ze skiareálu Luisino údolí vede vcelku jetelná cesta až na Luční boudu. Otázka teda byla, jestli je možné, dostat se tam na silničce… Jde to, a je to moc velká paráda.
Z Luisina údolí to nakonec udělá asi 15 km stoupání. Ačkoli je možné, jet to ze začátku docela v tempu, ke konci se to umí pěkně zvednout. Ale o to je to větší zábava – kopce, který nejsou zadarmo a Sněžka a dosah ruky. Tomuhle výjezdu nic nechybí. A pokud máte slabost pro lehký terének, přijdete si tady rozhodně na své.
Na Stravě jsem z Luisina údolí žádný zajímavý segment nenašel, takže jsem se s ničím neporovnával. Ale i tak můžu tenhle směr doporučit všema deseti.
Běhejte, bajkujte, užívejte… A zas někdy!
McNeil
King of the Mountain: Černá hora – Z Horního Maršova je to stejně lepší!
Po Orlických horách jsem se se svým deníčkem King of the Mountain vydal do Krkonoš, a jako první zastávku jsem si tady naplánoval Černou horu. Černá hora je totiž docela dominantní kopec a z Horního Maršova vede na vrchol krásná cyklostezka, která se pár metrů před vrcholem ukáže v celé své síle – tedy pokud ji jedete na silničce.
Cest je na Černou horu klasicky několik, ale podle mého skromného názoru je tou nejhezčí cyklostezka z Horního Maršova. Stoupání má něco málo přes 10 km a je tady několik segmentů, které může člověk vyzvat. Já si ale myslím, že ten nejhezčí vede od Modrých kamenů k Pardubickým boudám. Má to lehce pod 3 km, průměrné stoupání je asi 10% a k oklikání je tady: https://www.strava.com/segments/15378453
Tak běhejte, bajkujte, užívejte!
McNeil
King of the Mountain: Velká Deštná podruhé – tentokrát už to snad vyjde
Poslední pokusy o to, dostat se na Velkou Deštnou se mi nějak nevydařily a ačkoliv tam jezdím vlastně i docela často, na kameru se mi to pořád nedaří dostat. Ale tentokrát už to snad vyjde… A hlavně, od té doby, co je na Velké Deštné rozhledna, jsem tam ještě nebyl.
Minulou jízdu jsem na Šerlišském mlýnu sjel po asfaltu zase zpátky dolů do Deštné v Orlických horách, měl jsem ale pokračovat po modré po hřebínku až k Vrchmezí a odtud pak na Šerlich. Nedá se nic dělat, když už jsem dole, musím se dostat zase nahoru. Takže si Šerlich vyšlápnu znovu z Deštného a vydám se po červené k Homoli tak, jak jsem to plánoval původně, než mě odtud vyhnala bouřka. A už teď můžu říct, že to stálo za to. Orlické hory jsou prostě nádherné!
Minule se nám ten náš King of the Mountain trošku nepovedl a musel jsem ho zkrátit. Proto jsem se do Orlických hor dneska vrátil s tím, že si tenhle restík dojedu. Ale vzal jsem to trošku jinudy – V Deštného jsem se vydal na Vrchmezí, odtud na Šerlišský mlýn a Šerlich, a dál už jsem se měl napojovat na tu samou trasu, co jsem jel minule. Takže tedy Velká Deštná, Pod Homolí, Čertův důl a zpátky do Deštného. Jenže to bych se nesměl cestou ztratit…
Stoupání z Deštného na Vrchmezí jsem nikdy před tím nejel a tak jsem vůbec nevěděl, jaká cesta mě tu čeká. Ale nakonec je to parádní úsek, asi pět kilometrů stoupání s průměrným sklonem okolo 7% a maximálním asi 16%. Celé to tu vede po takovém hrubém asfaltu, takže člověk musí maličko koukat, kam jede… A o to je to celé ještě zábavnější.
Tak konečně se nám seriál King of the Mountain oficiálně přesunul do hor. Orlické hory nabízí spoustu krásných výjezdů a jeden z těch nejzábavnějších je na stoupání z Deštného v Orlických horách na Šerlich a dál na Velkou Deštnou. Člověk by se mohl jen trošku pozastavit nad tím, kolik deště je v těch názvech: Velká Deštná, Deštné v Orlických horách, … Jak to tady s tím deštěm vlastně je?
Nebudu Vás napínat, myslel jsem si, že tomu ujedu, ale nedal jsem to. Ve sjezdu jsem dostal pěknej kotel a do teď ždímám dres.
Stoupání z Deštného v Orlických horách Šerlich je asi 4 km dlouhé a zvedá se v průměru na nějakých 8%. Maximálně si tu člověk sáhne na nějakých 25%, ale ve finále se to dá zajet vcelku hezky. Ze Šerlichu je pak možné pokračovat dál po hřebeni právě na Velkou Deštnou, což byl také můj plán, dokud mi do toho nehodilo počasí vidle 🙂
S tím, že na Tour de France už jsou dresy asi rozdaný, jsem se minule trošku seknul, protože se v poslední etapě udály docela zásadní věci a žlutý dres připadl někomu jinému. Docela zvrat, ale co už – je tu další víkend a další King of the Mountain. Z Braunova Betléma jsem se vydal dál na nejvyšší horu Podkrkonoší, Zvičinu. Vedou tam totiž dvě parádní asfaltky, na kterých se člověk může vyřádit, co hrdlo ráčí a nohy utáhnou.
Zvičina je další z mých srdcových záležitostí, ale pravdou je, že jsem si k ní dost dlouho hledal cestu. Teď na ní ale nedám dopustit. Její nadmořská výška je 671 metrů ať už ji jedete odkudkoliv, vždycky je to do kopce, ale ta největší zábava je to z Bílé Třemešné a Horní Brusnice. Finální stoupání má asi 3 km, které jde podle Stravy odjet za 8 min a klobouček před těma, kteří to zvládnou. Průměrně tu člověk stoupá v 7% a nejvíc se dostane do 15%. Těch 15% je ale poctivých a člověk je opravdu ucítí. Ovšem to nejdůležitější na celé Zvičině je to, že má i vlastní povídačku o drakovi.
