ZÁVOD RÁJEM

Tak konečně se nám seriál King of the Mountain oficiálně přesunul do hor. Orlické hory nabízí spoustu krásných výjezdů a jeden z těch nejzábavnějších je na stoupání z Deštného v Orlických horách na Šerlich a dál na Velkou Deštnou. Člověk by se mohl jen trošku pozastavit nad tím, kolik deště je v těch názvech: Velká Deštná, Deštné v Orlických horách, … Jak to tady s tím deštěm vlastně je?

Nebudu Vás napínat, myslel jsem si, že tomu ujedu, ale nedal jsem to. Ve sjezdu jsem dostal pěknej kotel a do teď ždímám dres.

Stoupání z Deštného v Orlických horách Šerlich je asi 4 km dlouhé a zvedá se v průměru na nějakých 8%. Maximálně si tu člověk sáhne na nějakých 25%, ale ve finále se to dá zajet vcelku hezky. Ze Šerlichu je pak možné pokračovat dál po hřebeni právě na Velkou Deštnou, což byl také můj plán, dokud mi do toho nehodilo počasí vidle 🙂

Segment z Deštného na Šerlich je k oklikání tady: https://www.strava.com/segments/1641838

Běhejte, bajkujte, užívejte.

McNeil

S tím, že na Tour de France už jsou dresy asi rozdaný, jsem se minule trošku seknul, protože se v poslední etapě udály docela zásadní věci a žlutý dres připadl někomu jinému. Docela zvrat, ale co už – je tu další víkend a další King of the Mountain. Z Braunova Betléma jsem se vydal dál na nejvyšší horu Podkrkonoší, Zvičinu. Vedou tam totiž dvě parádní asfaltky, na kterých se člověk může vyřádit, co hrdlo ráčí a nohy utáhnou.

Zvičina je další z mých srdcových záležitostí, ale pravdou je, že jsem si k ní dost dlouho hledal cestu. Teď na ní ale nedám dopustit. Její nadmořská výška je 671 metrů ať už ji jedete odkudkoliv, vždycky je to do kopce, ale ta největší zábava je to z Bílé Třemešné a Horní Brusnice. Finální stoupání má asi 3 km, které jde podle Stravy odjet za 8 min a klobouček před těma, kteří to zvládnou. Průměrně tu člověk stoupá v 7% a nejvíc se dostane do 15%. Těch 15% je ale poctivých a člověk je opravdu ucítí. Ovšem to nejdůležitější na celé Zvičině je to, že má i vlastní povídačku o drakovi.

No a na segment můžete zaútočit zde: https://www.strava.com/segments/9718275

Běhejte, bajkujte, užívejte.

McNeil

Za chvíli končí Tour de France a dresy už asi jsou víceméně rozdané. Já vždycky fandil tomu puntíkatýmu, veze ho totiž nejlepší vrchař – jezdec, který valí kopce, až se za kočárem práší. Jasně, žlutý dres je nejcennější a zelený je Saganův, ale ty puntíky… Ty mají něco do sebe.

Já měl tu jízdu nahoru do kopce vždycky trošku raději než jízdu z kopce a tak jsem si začal psát takový malý vrchařský deníček. Chvíli to trvalo, ale tady je jeho první kapitola – stoupání na Braunův Betlém ve východních Čechách. Moje srdcová záležitost, takový malý King of the Mountain.

Do Braunova Betléma vede několik cest – lesních i asfaltových, ale všechny jsou jetelné na kolech a každá nabízí něco svého. Já se dnes vydal po silnici směrem od Kuksu, Stanovic a Zboží. Člověk se tu potká se stoupáním, které má sice jen 2 km, ale v maximálním úseku se zvedne do nějakých 20%. V průměru to tady na těch 2 km dělá 9% stoupání a když k tomu přičtete hladký asfalt uprostřed lesa, zatáčky a rezervaci, která se řadí mezi špičku barokního sochařství, tak není vůbec o čem… 😀

Segment na Braunův Betlém je na Stravě k dispozici zde: https://www.strava.com/segments/18623836

Takže jo, tak běhejte, bajkujte, užívejte!

McNeil