King of the Mountain: Velká Deštná – Velký déšť v Orlických horách

King of the Mountain: Velká Deštná – Velký déšť v Orlických horách

Tak konečně se nám seriál King of the Mountain oficiálně přesunul do hor. Orlické hory nabízí spoustu krásných výjezdů a jeden z těch nejzábavnějších je na stoupání z Deštného v Orlických horách na Šerlich a dál na Velkou Deštnou. Člověk by se mohl jen trošku pozastavit nad tím, kolik deště je v těch názvech: Velká Deštná, Deštné v Orlických horách, … Jak to tady s tím deštěm vlastně je?

Nebudu Vás napínat, myslel jsem si, že tomu ujedu, ale nedal jsem to. Ve sjezdu jsem dostal pěknej kotel a do teď ždímám dres.

Stoupání z Deštného v Orlických horách Šerlich je asi 4 km dlouhé a zvedá se v průměru na nějakých 8%. Maximálně si tu člověk sáhne na nějakých 25%, ale ve finále se to dá zajet vcelku hezky. Ze Šerlichu je pak možné pokračovat dál po hřebeni právě na Velkou Deštnou, což byl také můj plán, dokud mi do toho nehodilo počasí vidle 🙂

Segment z Deštného na Šerlich je k oklikání tady: https://www.strava.com/segments/1641838

Běhejte, bajkujte, užívejte.

McNeil

King of the Mountain: Zvičina – Za drakem na nejvyšší horu Podkrkonoší

King of the Mountain: Zvičina – Za drakem na nejvyšší horu Podkrkonoší

S tím, že na Tour de France už jsou dresy asi rozdaný, jsem se minule trošku seknul, protože se v poslední etapě udály docela zásadní věci a žlutý dres připadl někomu jinému. Docela zvrat, ale co už – je tu další víkend a další King of the Mountain. Z Braunova Betléma jsem se vydal dál na nejvyšší horu Podkrkonoší, Zvičinu. Vedou tam totiž dvě parádní asfaltky, na kterých se člověk může vyřádit, co hrdlo ráčí a nohy utáhnou.

Zvičina je další z mých srdcových záležitostí, ale pravdou je, že jsem si k ní dost dlouho hledal cestu. Teď na ní ale nedám dopustit. Její nadmořská výška je 671 metrů ať už ji jedete odkudkoliv, vždycky je to do kopce, ale ta největší zábava je to z Bílé Třemešné a Horní Brusnice. Finální stoupání má asi 3 km, které jde podle Stravy odjet za 8 min a klobouček před těma, kteří to zvládnou. Průměrně tu člověk stoupá v 7% a nejvíc se dostane do 15%. Těch 15% je ale poctivých a člověk je opravdu ucítí. Ovšem to nejdůležitější na celé Zvičině je to, že má i vlastní povídačku o drakovi.

No a na segment můžete zaútočit zde: https://www.strava.com/segments/9718275

Běhejte, bajkujte, užívejte.

McNeil

King of the Mountain: Braunův Betlém – na vrchol barokního sochařství

King of the Mountain: Braunův Betlém – na vrchol barokního sochařství

Za chvíli končí Tour de France a dresy už asi jsou víceméně rozdané. Já vždycky fandil tomu puntíkatýmu, veze ho totiž nejlepší vrchař – jezdec, který valí kopce, až se za kočárem práší. Jasně, žlutý dres je nejcennější a zelený je Saganův, ale ty puntíky… Ty mají něco do sebe.

Já měl tu jízdu nahoru do kopce vždycky trošku raději než jízdu z kopce a tak jsem si začal psát takový malý vrchařský deníček. Chvíli to trvalo, ale tady je jeho první kapitola – stoupání na Braunův Betlém ve východních Čechách. Moje srdcová záležitost, takový malý King of the Mountain.

Do Braunova Betléma vede několik cest – lesních i asfaltových, ale všechny jsou jetelné na kolech a každá nabízí něco svého. Já se dnes vydal po silnici směrem od Kuksu, Stanovic a Zboží. Člověk se tu potká se stoupáním, které má sice jen 2 km, ale v maximálním úseku se zvedne do nějakých 20%. V průměru to tady na těch 2 km dělá 9% stoupání a když k tomu přičtete hladký asfalt uprostřed lesa, zatáčky a rezervaci, která se řadí mezi špičku barokního sochařství, tak není vůbec o čem… 😀

Segment na Braunův Betlém je na Stravě k dispozici zde: https://www.strava.com/segments/18623836

Takže jo, tak běhejte, bajkujte, užívejte!

McNeil

circles
Odpovědi jsem přestal hledat mezi řádky a začal je hledat mezi kruhy

Odpovědi jsem přestal hledat mezi řádky a začal je hledat mezi kruhy

Já si už si nějakou dobu myslím, že jestli se chce člověk zlepšovat, dřív nebo později přijde chvíle, kdy se musí rozběhnout a skočit. Skočit do prázdna, do neznáma, za někým, přes něco nebo proti něčemu. A taky koukat, že když už takhle skočil, aby taky dopadl tam, kam chtěl. (Nebo aspoň někam poblíž.) Jenže ono to ne vždycky musí být zrovna jednoduchý, proto je dobré hledat a sbírat různé pomůcky, znalosti, názory, odpovědi a zkušenosti, které by nám v tom skákání mohly nějak pomoct.

Já mám těch pomůcek hromadu, a spoustu zbytečných, ale je tu jedna jediná, která se tím mým skákáním proplétá stále dokola. Je to kniha a čtu ji pořád znovu, znovu a znovu. Pokaždé, co ji čtu, v ní najdu něco nového, snad i hlubšího, ale vždycky je to něco, co mi odpoví na nové otázky. Je to Musašiho Kniha pěti kruhů a pro mě je to doslova ten legendární Stopařův průvodce.

…

Read More Read More

heartratemontor
Štěstí začátečníka: Srdeční tep a tepová frekvence

Štěstí začátečníka: Srdeční tep a tepová frekvence

Co se sportu týká, už nějakou dobu se potácím na hranici svých (ne)znalostí a pořád někde dohledávám odpovědi na nejrůznější otázky. Dost často také zjistím, že jsem narazil na docela složitý problém (nebo se to tak alespoň podle různých dostupných materiálů tváří) a tak hledám, pátrám, vyptávám se a testuju. Sem tam se dokonce doberu i nějakého výsledku, který ale časem zase zapomenu, a pak mě mrzí, že to musím hledat a studovat celé znovu.

Ale s tím je teď konec, ha! Rozhodl jsem se totiž, že tady zavedu novou rubriku, ve které budu vypisovat přesně to, co jsem někde, někdy a nějak potřeboval vyřešit a hrozí, že se k tomu budu chtít vrátit a zrevidovat to, nebo na tom stavět dál. I kdyby to mělo být něco fakt základního, protože jak se znám, tak i v tom se dokážu někdy ztratit. Proto jsem celou tuhle rubriku pojmenoval „Štěstí začátečníka“ a dnes to bude asi opravdu základ – bude o tom, jak a proč nám tepe srdce. Pamatuju si totiž dobu, kdy jsem četl nejrůznější články o tom, že někdo trénuje „na tepy“, ale nevěděl jsem proč a unikaly mi souvislosti. Jen jsem tak nějak tušil, podle čeho se při takovém tréninku orientuje a že to asi bude mít co dělat s tím, jak mi sem tam na zápěstí zapípá sporttester. Takže pojďme postupně.

…

Read More Read More

PF20: TOP 3 nejhorší cviky z posilovny za rok 2019

PF20: TOP 3 nejhorší cviky z posilovny za rok 2019

Konec roku je už támhle za rohem a tak přichází na řadu zhodnocení toho, co všechno se prozatím povedlo a nepovedlo. Ale výkony a závody teď trochu stranou, mám tu totiž svůj exkluzivní seznam cviků z posilovny, které nade vše nenávidím. Není to totiž tak dávno, co jsem si myslel, že závody můžu vyhrávat jen, když budu jezdit na kole za sto litrů. Jenže do toho přišla takhlecta trenérka Klárka Nosková, vzala mě do posilovny a řekla: „Soustřed se sakra! Klik není prdel, klik je věda!“ No, a mě začalo pomalu docházet, že jsou tu jiný věci, na kterých je potřeba pracovat – konkrétně teda tyhle, pojďme na ně:

…

Read More Read More

Trailer na letošní pozim

Trailer na letošní pozim

Protože mi moje oblíbená trenérka Klárka dala minulý týden v posilovně docela kotel, šel jsem si jako takovou svoji malou víkendovou kompenzaci projet Jestřebí hory. Cestou jsem namotal asi 72km, nastoupal asi 1200m, předjel 2 elektrokola a 1 traktor a zjistil, že je tam nahoře úplně nová, rovná asfaltka… Což je možná trošku škoda, protože se tam ještě dva roky zpátky dalo řádit na horáku, až to bolelo. No a nakonec mi z toho ježdění vypadlo tohle videjko, které mi připadá jako takový trailer na letošní podzim. 🙂

Běhejte, bajkujte, užívejte.

McNeil

( Jo, a příště už bude zase nějaký článek. )

Na chatu Stevia a bouřkám vstříc

Na chatu Stevia a bouřkám vstříc

Letošní tah na Dolomity jsem zakončil výběhem na chatu Stevia, kde jsem narazil na kámošku bouřku. Bouřka pak udělala bu-bu-bu a tak jsem vzal raději kramle. I tak z toho nakonec byl ale parádní výběh. Takže dobrý.

Běhejte, bajkujte, užívejte.

McNeil

Hele zase kopec. Jdu tam na průzkum.

Hele zase kopec. Jdu tam na průzkum.

Tohle měla být vlastně jen procházka po Dolomitech bez jakéhokoliv lezení. Jenže ta cestička v údolí, po které jsme šli, vede mezi takovýma parádníma kopcema, že jsem se s jedním z nich beztak zkusil blíž seznámit. Ale bude to chtít ještě hodně kašičky… 😀

Běhejte, bajkujte, užívejte.

McNeil

Vyškrábali jsme se na Gran Cir a ani to nebolelo

Vyškrábali jsme se na Gran Cir a ani to nebolelo

Týden v Dolomitech jsme začali jednodušší Ferratou na Gran Cir v Passo Gardena. Chvíli to sice vypadalo, že nám nebe spadne na hlavu, ale nakonec jsme to zvládli bez jakékoliv újmy na zdraví. Za mě jako premiéra dobrý a uvidíme, co přijde dál.

Běhejte, bajkujte, užívejte.

McNeil