Browsed by
Rubrika: Zápisky

Rychlebské Stezky v rodinném kruhu

Rychlebské Stezky v rodinném kruhu

Jízdu na horských kolech miluju. Je to jedna z věcí, kterou bych mohl dělat od rána do večera, pořád dokola. Nejsem sice nijak zvlášť silný jezdec, ale něco v těch nohách snad mám. Problémy mívám spíše v technice hlavně při sjezdech, než při stoupání. A i to byl jeden z důvodů, proč jsem doposud nikdy nezavítal na Rychlebské Stezky. Říkal jsem si, že na ně ještě nemám, že ty sjezdy bych neustál.

Read More Read More

Není to jen o rychlosti

Není to jen o rychlosti

Posledních pár víkendových výběhů jsem podnikl v Broumovských stěnách. Hluboké lesy, skalní městečka, zeleň a chladný vzduch čerstvě po dešti dodávali běhu příjemné tempo. Trasy nebyly nikterak dlouhé, ovšem zato techničtější. Obzvlášť tam mám rád tu červenou turistickou hřebenovku (jestli ji tak lze říkat), která vždy spadne pár metrů prudce dolů a hned zase prudce stoupne nahoru. Člověk pár vteřin seskakuje půlmetrové kameny a hned na to je zase šplhá zpět. Super-technické pasáže pak střídají lesní cestičky, kde si zase odpočine, než se objeví další seskoky a šplhání.

Read More Read More

Zlozvyky, díky kterým ztroskotám hned ráno

Zlozvyky, díky kterým ztroskotám hned ráno

Asi jste už někdy narazili na článek zabývající se ranní rutinou – seznam toho, co lidé ráno dělávají a jak jim to pomáhá nastartovat den. Pro podobné články nemusíte chodit nikam daleko, jsou jich všude spousty. A ne jenom článků, jistě bychom našli i nějaká videa…

Nikomu bych ale nepřál zažít moje ráno. Chaos a zmatek. Nehledě na to, co mě přes den čeká, vždy mi hrozně dlouho trvá, než se z postele vykopu. Pokud budete jako já, večer si nastavíte budík, ale ráno ho stejně posunete o hodinu později. Moc času Vám tedy na žádnou životadárnou ranní očistu nezbude. Nakonec to celé dopadne tak, že vylezete z postele až ve chvíli, když už budík opravdu nebudete moci posunout ani o minutu dál, rychle ze sebe uděláte něco, co alespoň vzdáleně připomíná člověka a vyrazíte do práce. Cestou se možná stihnete zastavit pro dva rohlíky ke snídani. Všechno špatně.

Read More Read More

Doma je tam, kde…

Doma je tam, kde…

Nějakou chvíli zpátky jsem narazil na vcelku zajímavý článek, jehož základem byl citát Christiana Morgensterna, a sice že „domov“ nepopisuje ani tak místo, jako spíše lidi. Nevzpomenu si už, kde jsem to četl, nebo kdo to publikoval, ale co jsem to tak pročítal, říkal jsem si, že na tom asi něco bude. Ono je totiž vcelku jedno, jestli sedíte v obýváku u televize, v hospodě u piva, anebo bivakujete kdesi v horách. Důležitější je, s kým tam jste.

Read More Read More

Pár důvodů, proč běhat bez elektroniky

Pár důvodů, proč běhat bez elektroniky

Říká se, že běh je nejpřirozenější pohyb. Dlouhou dobu jsem byl odpůrce všech podobných názorů a za jednu z nejvíce nesmyslných věcí jsem považoval stavbu kolene. Nějak se to ale sešlo a svoje názory jsem „maličko“ poupravil.  Asi tolik, že si teď průměrně jednou za dva týdny zaběhnu ultramaraton. To znamená spoustu kilometrů a času sám někde v lesích, tak proč si s sebou nevzít něco na rozptýlení? Pár důvodů bych asi našel…

Read More Read More

SRAM Eagle přináší pohon 1×12

SRAM Eagle přináší pohon 1×12

Těm z vás, kteří se zajímají o horskou cyklistiku nejspíše neunikla informace o novém systému řazení SRAM Eagle, který se pyšní pouze jedním tácem vpředu a kazetou s dvanácti převody vzadu. Nějakou chvíli už po tomto konceptu pokukuju, ale neměl jsem úplně odvahu se sebrat a zainvestovat dvě výplaty jenom do řazení. Na testy, recenze a názory jsem se ale velice těšil.

Revoluční, tak je systém nazýván. Osobně ho za zcela revoluční nepovažuji, jeden tác vpředu není docela novinkou, nicméně se musím všemi deseti přiznat, že tomuto konceptu fandím. Nějakou chvíli zpátky jsem si pořizoval systém 2×10 (na kterém stále drandím) a ve srovnání s třemi talíři vpředu nemůžu říct ani popel. Přechod na 2×10 byla fantazie. Od přechodu na 1×12 (nebo třeba i na 1×11) si slibuji to samé, ba možná i víc. No, ale ta cena… Bude potřeba začít šetřit 🙂

O novém systému řazení si můžete přečíst třeba zde:

TEST: SRAM EAGLE 1×12

SRAM EAGLE: ŘAZENÍ 1×12 JE REALITOU!

A krátké oficiální představení je ke shlédnutí zde:

No řekněte, není to nádhera?

McNeil

Kilian běží na Everest

Kilian běží na Everest

Kilian Jornet je člověk, který ve svých 25 letech získal snad všechny horoběžecké tituly, které lidstvo zatím definovalo. Obecně můžete u jeho jména najít popisek „the most dominant endurance athlete of his generation“, tedy něco jako „nejdominantnější vytrvalostní sportovec své generace.“ A ona je to svatá pravda. Jeho počínání se neomezuje pouze na závody, ale také na různé běžecké projekty typu přeběhnout Pyreneje za nesmysl málo dnů, vyběhnout a seběhnout Mt. Blanc, Mattehorn, Kilimanjaro nebo Mt. McKinley v rekordních časech, atd. (A nutno podotknout, že se mu zatím vše daří.)

Své horoběžecké projekty nazval Summits of My Life (http://summitsofmylife.com) a právě teď rozjíždí novou kapitolu, totiž vyběhnout na Mt. Everest. Kilianovi fandíme, ono se mu totiž daří bořit hranice mezi technickým lezením a běháním. A to tak moc, že se na scéně čím dál častěji objevuje pojem „alpin running“, což vlastně znamená rychlý pohyb v horách a minimem věcí.

Jak vypadala Kilianova příprava na jeho poslední Summits of My Life si můžete přečíst třeba zde.

KILIAN JORNET’S GAME PLAN FOR SPEED ASCENT OF EVEREST

THIS IS HOW KILIAN PREPARES FOR EVEREST

KILIAN JORNET AND EVEREST FKT

No a to, jak vypadá aplin running v praxi, vcelku přesně vystihuje obrázek, který Kilian zveřejnil před odletem do Nepálu na Facebooku. Jeho výbava pro výstup na nevyšší horu světa vypadá asi takto:

Kilian Jornet a výbava na Everest

No klobouk dolů. Viděl jsem víc sbalených věcí i na jednodenní procházku po Krkonoších. Kilianovi ale přejeme štěstí a bezpečný návrat.

McNeil

Intelektuální přívlastek „kafe“

Intelektuální přívlastek „kafe“

S kávou to není vůbec jednoduché. Znáte takové to „coffee doesn’t ask silly questions, coffee understands… “ ? Tak na tom něco pravdy určitě bude. Problém ale je, probojovat se přes všechny ty silly questions před tím, než se k té kávě vůbec dostanete.

Osobně mám nejraději turka. Žádné speciální postupy, žádná moudra, povídačky nebo zaklínadla. Dvě lžičky mleté kávy, horká voda, bez cukru. Na shledanou.

Ve chvíli, kdy se kolem kávy začne hrát moc velké divadlo, ztratí celé své kouzlo. Nebo alespoň jeho většinu. „Piješ to moc rychle“, „piješ to moc pomalu“, „tohle kafe vlastně vůbec neexistuje“, „to do toho nesmíš přidávat…“ a tak dále, a tak dále…

Podobně to pak máte i čajem. Jakmile potkáte někoho, kdo ve našel v čajích, máte po legraci. Neexistuje, koupit si běžný sáčkový čaj. Neexistuje ani, koupit si nějaký super kvalitní sypaný. U jednoho se dozvíte, že to vůbec není čaj a že z toho dostanete vyrážku, u druhého si zase vyslechnete několikahodinový monolog nejen o náročnosti přípravy, ale také o jeho původu, pěstování, sklízení a o spoustě nerozluštěných záhadách a legendách, které daný druh čaje doprovází.

Na tyhle lidi si vždycky vzpomenu při popíjení předzávodního kafe a na občerstvovačkách, kde sem tam natrefíte i na fantasticky přeslazený čaj. A jak to člověku pomůže 🙂

McNeil

THE PROGRAM: Pád Legendy

THE PROGRAM: Pád Legendy

Pár týdnů zpátky mě přišla taková filmová zvědavost, která se u mě dostavuje vcelku pravidelně vždy s několikaměsíčním odstupem po tom, co jsem nějakou chvíli nenavštívil kino. No a protože byl pátek večer, já měl zrovna v kapse nepotřebných 150 Kč a na nic zásadního jsem už neměl moc hlavu, přišla mi návštěva kina jako vcelku pěkné zakončení týdne.

V aktuálním programu mě zaujal žlutý plakát filmu The Program: Pád Legendy. Ten ve mě totiž nějak podezřele moc evokoval pocity žlutého trikotu jezdců Tour de France. A evokoval správně. Trailer mi vysvětlil, že se jedná o filmovou adaptaci knihy novináře Davida Walshe, který se vcelku kriticky stavěl k překvapivě úspěšné kariéře Lance Armstronga a jeho sérii vítězství právě na Tour.

Vůbec tady nechci film nijak hodnotit, to přenechám filmovým kritikům. Dovolím si pouze pár svých pocitů, které ve mě film zanechal. Konec Lancovi kariéry asi všichni známe a tak si morální úvahy o dopingu a tom, jak to ve vrcholové silniční cyklistice chodí a nechodí nechám až na večer ke kulečníku.

Z filmu jsem byl jednoduše nadšený. Všechny významnější situace, které se ve filmu objevily, si pamatuji z reálné Tour a dění kolem, a tak jsem si mohl předcházejícími 10 lety znovu proběhnout během hodinky a půl v kině. Napůl šokován, napůl s nostalgií v kapse jsem z kina odcházel na výsost spokojen.

Herci mi sedli, tempo příběhu také. Jediné co, tak si myslím, že samotný Lance byl ve filmu zobrazený jako více arogantní hajzlík než skutečně je. Osobně ho sice neznám, ale unesl bych, kdyby se ve filmu objevilo více jeho lidských stránek. Někdo, kdo se v Tour, a vůbec silniční cyklistice příliš neorientuje, může po shlédnutí filmu považovat Lance jednoduše za záporáka a to i přes to, jak moc se ve společnosti angažoval i mimo své profesní aktivity.

Na filmek se určitě mrkněte. Je to bezva a rozhodně nemusíte bouchat kilometry a kilometry na kolech, aby se Vám to alespoň trošku líbilo.

Mějte se supr,

McNeil

Recepty, které zachrání (téměř) každé ráno

Recepty, které zachrání (téměř) každé ráno

Snídaně, to je taková věc, kterou není radno zanednávat. A pokud jste hobby-běžec, hobby-biker nebo hobby-cokoliv-jiného a sem tam nastoupíte do nějakého závodu kde ze sebe budete muset i něco vydat, nabývá snídaně na důležitosti ještě o něco více. Všichni to ví, ale nikdo to pořádně nedodržuje.

A protože já jsem nenapravitelný ignorant, vařit neumím a ráno vstávám vždy pozdě, na snídani mi nikdy moc času nezbývá. O to je to horší, když teprve až ráno zjišťuji, co vlastně mám k dispozici a co by se z toho dalo udělat tak, aby to alespoň vzdáleně připomínalo snídani (ideálně ještě předzávoní). No a to, že mi v hlavně vyklíčilo semínko veganství, situaci také moc nepomáhá.

Read More Read More