O tomto blogu

Když nic není, musíš běžet s tím co je.

… Ozvalo se z telefonu, když jsem si trochu sarkasticky postěžoval na těžký život těch, co tráví volný čas běháním po horách s minimem výbavy. Tenkrát jsem si šel zaběhnout původně naplánovaných 50 km, trasa ale trošku zkomplikovala. Jeden špatný došlap a bylo vystaráno. Do toho se zhoršilo počasí, já seběhl z trasy a nepříjemně si ji protáhl. Došlo jídlo, došla voda a pomalu docházela i energie. Začínalo se stmívat, tělo pomalu prochládalo a já měl před sebou ještě dobrých 30 km běhu. Ta věta tenkrát nezněla nijak zvlášť významně, ovšem později, během několika kilometrů tvrdšího stoupání v naprosté tmě a stále větší zimě, nabírala stále více na svém významu.

Jakýkoliv horský běh se může během chvilky otočit o sto osmdesát stupňů nehledě na to, jak moc jsme se připravovali a trénovali. A čím méně toho s sebou neseme, tím dramatičtější dopady mohou i ty malé změny mít. Přes to se do hor vydáváme běhat na lehko a spoléháme na to, že věci budou fungovat správně a my nebudeme potřebovat ani to, co si bereme. A kdyby přece jenom… (což se většinou stává), máme s sebou svou minimalistickou výbavu. Ten zbytek, který záměrně necháváme doma, nahrazujeme znalostmi a fyzickou i psychickou přípravou. Jinými slovy, přemýšlíme, plánujeme a zjednodušujeme. A také počítáme s tím, že když se to přece jenom pokazí, budeme improvizovat. To všechno proto, abychom se neochudili o zážitky volnosti a lehkosti.

V životě by to mělo být stejné. Nehledě na to kdo jsme, měli bychom sledovat své cíle a přemýšlet o nich. Plánovat si cestu a zjednodušovat si ji, abychom svých cílů dosahovali. A když na to přijde, musíme improvizovat. Vždy bychom ale měli mít směr stejně jako v závodě známe svou trasu. Kolikrát se honíme za věcmi, o které nám vlastně ani nejde místo toho, abychom se soustředili na to, co je opravdu důležité. Jako by toho chaosu kolem nebylo už i tak dost, my si to celé ještě mnohdy sami zkomplikujeme, ale uvědomíme si to až když je pozdě.

Závod rájem je blog, který se pohybuje na hranici ultravytrvalostního běhu a běžného života. Každé ultra je totiž jeden takový život nanečisto, kde je dostatek času a prostoru na to vyzkoušet si, co funguje a co ne. Ať už se jedná o závod nebo běžný život, vždy je potřeba se co nejlépe připravit. Vždy musíme vědět, do čeho nastupujeme, protože dokud to vědět nebudeme, riskujeme, že seběhneme z trasy, budeme se bezcílně motat dokola a zbytečně ztrácet čas, energii a motivaci.

Užijte si čtení o horách, běhání a jednoduchosti v hektickém životě. Budu rád, když se zde chvilku zdržíte, přečtete si pár článků a třeba se i necháte inspirovat. Žít složitý život je totiž na nic.

Mějte se supr,

McNeil

Menu