Řadit podle:
View:
  • Domů
  • Příspěvky z kateorie "Zápisky"

Kategorie: Zápisky

http://www.zavodrajem.cz/wp-content/uploads/2019/04/daniel-llorente-134212-unsplash-e1556553750798-960x640_c.jpg

Triatlon od nuly: Učíme se posilovat a správně jíst


Posilovna mě nikdy nebavila a proto jsem tam taky nikdy nechodil. Jestli jsem se tam za celý svůj život ukázal třikrát, bylo by to moc. A tak jsem si taky nedělal žádné iluze o tom, že bych věděl, jak a s čím mám správně cvičit. Jenže jsem si také uvědomoval, že jestli ten triatlon máme dostat někam dál, posilovně se beztak nevyhneme. Do vody jsem teď nějakou chvíli stejně nemohl a tak jsme s Klárkou zavítali právě do posilovny. No a protože posilovna je takové její domácí prostředí, změny na sebe nenechaly dlouho čekat a Klárka začala psát úplně novou kapitolu tréninku… A dost možná že ne pouze tréninku…

http://www.zavodrajem.cz/wp-content/uploads/2019/03/paolo-candelo-517217-unsplash-e1556554541266-960x589_c.jpg

Triatlon: láska, která ani po dvaceti letech nezrezivěla


Pamatuju si, jak jsem jako malý smrádek seděl doma před televizí a na Eurosportu zahlédl nějaký cyklistický závod. Neuměl jsem to pojmenovat, ale na těch cyklistech mi přišlo něco divného. Nevěděl jsem co, ale něco bylo jinak. „To je triatlon,“ řekl mi taťka. „Nejdřív plavou, pak jedou na kole a pak ještě běží.“ Cyklistice jsem fandil už od svého nejmenšího já, ale zkombinovat ji ještě s plaváním a s během, to mi připadalo jako něco nereálného a fantastického. Triatlon, cože? V tu chvíli mi všichni ti závodníci v televizi připadali jako bohové. Tři disciplíny, jedna za druhou, bez odpočinku a bez podpory. Do triatlonu jsem se tenkrát zamiloval. Asi to byla moje první láska, a dost možná platonická. Jenže na první lásku se nezapomíná a tohle nebyla výjimka. Tahle láska zrála dobrých dvacet let, ale nakonec jsme se přece jen shledali. A o to dramatičtější to bylo.

http://www.zavodrajem.cz/wp-content/uploads/2018/02/Jeseniky01-960x640_c.jpg

Vášeň stojí čas


Minulý rok jsem si koncem léta dopřál týdenní dovolenou v Jeseníkách, abych si tam uspořádal takové malé běžecké soustředění před tím, než se postavím na start Jesenického maratonu. Týden jsem tam pobíhal po hřebenech a užíval si všudypřítomný klid a pohodu, které tyhle hory dokáží nabídnout. Pro mě naprosto jedinečné prostředí ke kterému mám velice osobní vztah.

http://www.zavodrajem.cz/wp-content/uploads/2017/09/IMGP3199-e1504541353850-960x994_c.jpg

Rychlebské Stezky v rodinném kruhu


Jízdu na horských kolech miluju. Je to jedna z věcí, kterou bych mohl dělat od rána do večera, pořád dokola. Nejsem sice nijak zvlášť silný jezdec, ale něco v těch nohách snad mám. Problémy mívám spíše v technice hlavně při sjezdech, než při stoupání. A i to byl jeden z důvodů, proč jsem doposud nikdy nezavítal na Rychlebské Stezky. Říkal jsem si, že na ně ještě nemám, že ty sjezdy bych neustál.

http://www.zavodrajem.cz/wp-content/uploads/2017/08/Earth-forest-960x600_c.jpg

Není to jen o rychlosti


Posledních pár víkendových výběhů jsem podnikl v Broumovských stěnách. Hluboké lesy, skalní městečka, zeleň a chladný vzduch čerstvě po dešti dodávali běhu příjemné tempo. Trasy nebyly nikterak dlouhé, ovšem zato techničtější. Obzvlášť tam mám rád tu červenou turistickou hřebenovku (jestli ji tak lze říkat), která vždy spadne pár metrů prudce dolů a hned zase prudce stoupne nahoru. Člověk pár vteřin seskakuje půlmetrové kameny a hned na to je zase šplhá zpět. Super-technické pasáže pak střídají lesní cestičky, kde si zase odpočine, než se objeví další seskoky a šplhání.

Na rande se supermodelkou


Jestli jste někdy přemýšleli nad tím, jaké by to bylo, zajít si na rande se supermodelkou (supermodelem), tak pro vás mám dobrou zprávu. Můžete přestat přemýšlet a začít randit. Jediné, co k tomu budete potřebovat, je kolo a cesta do Švýcarska. Ten zbytek se o sebe postará sám.

A není třeba nikam spěchat. Rande by si měl člověk užít do poslední chvíle.

McNeil

http://www.zavodrajem.cz/wp-content/uploads/2016/09/369008-blackangel-e1473106583738-960x711_c.jpg

Doma je tam, kde…


Nějakou chvíli zpátky jsem narazil na vcelku zajímavý článek, jehož základem byl citát Christiana Morgensterna, a sice že „domov“ nepopisuje ani tak místo, jako spíše lidi. Nevzpomenu si už, kde jsem to četl, nebo kdo to publikoval, ale co jsem to tak pročítal, říkal jsem si, že na tom asi něco bude. Ono je totiž vcelku jedno, jestli sedíte v obýváku u televize, v hospodě u piva, anebo bivakujete kdesi v horách. Důležitější je, s kým tam jste.

Menu