• Domů
  • Zápisky
  • Nové kolo mi přineslo víc než jen parádní jízdu po lesích a kopcích
http://www.zavodrajem.cz/wp-content/uploads/2017/11/km-960x600_c.jpg

Nové kolo mi přineslo víc než jen parádní jízdu po lesích a kopcích


V minulém článku jsem nakousl takovou možná trošku nebezpečnou věc, když jsem řekl, že bych úplně nešel z nuly na sto i přes to, že bych na to měl prostředky. Co jsem tím myslel a proč? Dlouho jsem přemýšlel, jak to celé sepsat, aby to k něčemu bylo a neznělo to nijak povýšeně, arogantně nebo direktivně.

Nejprve jak jsem to vlastně myslel. Představte si, že se něčemu věnujete – nějaké aktivitě, nějakému koníčku, a chcete se v tom zlepšovat.  Ovšem abyste se mohli posouvat dále, potřebujete ty správné nástroje. Ať se už věnujete čemukoliv, vždy jsou kolem věci (nebo lidé), které Vám pomohou růst. A ty mohou být lepší nebo horší. Top-level nebo entry-level. Jenže to se také projeví v jejich ceně. Může to být opravdu cokoliv – boty, batohy, monitory, notebooky, telefony, auta, pneumatiky, tlumiče, míče, dresy, brýle, nebo třeba i trenér či mentor… Opravdu cokoliv. No a tím „nechoďte z nuly na sto“ jsem mylsel vlastně to, abyste hned neinvestovali peníze (nebo i jiné prostředky) do toho top-level. Proč? Ochudili byste se o proces učení se. O poznávání, o zkušenosti. O postupné zlepošování, o růst samotný. Neprošli byste si tou nejdůležitější částí, totiž cestou, která z Vás bude každou vteřinou, formovat přesně to, čím se chcete stát. Nedali byste si ani prostor pro to zjistit, jestli se tím vlastně chcete stát.

Celé by se to dalo přirovnat například ke studiu kvantové fyziky. Nemůžete na to jít hned tak, že si pořídíte hromadu odborných a úzce zaměřeným publikací a začnete studovat. Musíte na to postupně. Nejprve se naučit čísla, pak s nimi pracovat. Pak zjistit, že existují různé fyzikální veličiny a zákony a zase se s nimi naučit nějak pracovat. A postupně, až budete schopni na základě dosavadních znalostí uvažovat a různě abstrahovat, určitě se dopracujete až do hlubin kvantové fyziky. Ovšem už někde na začátku cesty můžete pocítit, že práce s čísly Vás zas tak moc nebaví a že z kvantový fyzik z Vás nakonec vlastně ani možná nebude. Nebo někde v půlce zjistíte, že sice dobrý, ale nebude to kvantová fyzika, ale teoretická astrofyzika. Protože Vám prostě sedí více. Jen jste o ní doposud nevěděli. Ostatně takhle nějak je postaven vzdělávací systém.

S kvantovou fyzikou jsem to možná trošku přehnal, ale ono je to všude stejné. Vlastně i v manželství. Určitě byste hned nezakládali rodinu s někým, koho jste právě potkali. Potřebujete spolu nejprve nějakou cestu ujít, vzájemně se poznat a začít si důvěřovat. A pokud to nepůjde, pokud bylo očekávání z jedné nebo druhé strany jiné, cesty se rozdělí.  Lépe tak, než se hádat, dohadovat a vzájemně se trápit, ne?

Podle mně je zde důležitá právě ta osobní zkušenost. Ta totiž není vlastně ničím jiným, než takovým barometrem, který nám ukazuje, jestli jsme na správné cestě a jeslti jdeme správným směrem. A tato zkušenost nás pak učí, abychom věřili sami sobě. Abychom odpovědi získávali sami v sobě, ne pouze od druhých. Ta moje zkušenost není nijak zvláště poetická, ovšem přinesla přesně to, co měla…

Je tomu asi tři roky, co jsem si pořizoval nové kolo (překvapivě). Cesta k němu ale nebyla docela jednoduchá, ovšem o to více jsem si z ní odnesl. Zjistil jsem, že se vyplácí spoléhat na vlastní hlavu, než na slepě nastudovanou teorii. A to ve všech ohledech.

Za celou svou cyklistickou kariéru jsem si prošel několika různými modely i zásadně odlišnými typy kol, až jsem se dopracoval k tomu, co mám teď. Specialized Epic FSR. Maratonka, jasně, ale je to pecka. Raketa, se kterou si do sytosti můžu užívat rychlosti po lesích, v kopcích i ve sjezdech.

Než jsme se ale s mým nynějším strojem shledali, vyzkoušel jsem jich mraky. Treky, silničky, dirtjumpy i klasické horské hardtaily. Celopérům jsem nikdy nefandil, ale nakonec jsem si jednoho přece jen pořídil. Z jedné půlky pod nátlakem blízkého známého a ze druhé proto, že bylo za dobrou cenu. Byl to takový můj entry-level, od kterého jsem si sliboval, že mě dovede zpět k horské cyklistice, nebo mě naopak ujistí v tom, že vážně patřím na silnici. A kdyby se mé obavy z celopéra přece jen naplnily, nijak zvlášť by mě to nemrzelo. Kolo bych prodal a nic extra bych na něm netratil. Jenže ono to bylo celé docela jinak. Hned při první jízdě jsem se kola zamiloval a vůbec jsem nechápal, jak jsem mohl celou tu dobu celoodpruženou geometrii ignorovat.

O celopérech jsme všichni už nějaký ten pátek věděli, jen s nimi nikdo z okolí nikdy nepřišel do styku blíže, než v na obrázku v katalogu, nebo v nějaké lepší prodejně. A když tyhle radosti přicházely na trh, stále dokola se řešilo, jestli je to správně nebo špatně. Klady a zápory. Přenos síly a pohlcování energie. Kolo odvede práci za jezdce a už to není ono. Atd, atd, atd. Názorů bylo tolik, že by se v tom jeden ztratil. A právě v těchto názorech jsem se já zasekl. Byl jsem z těch, kteří celopéra sice akceptovali jako kvalitní kola, která ovšem nejsou pro mě. Protože chci mít plnou kontrolu nad jízdou, protože nechci ztrácet energii a protože spousty dalších teoretických názorů, které byly z jedné půlky pouze vyčtené a z druhé vymyšlené. Chyběla tam osobní zkušenost, která se ve finále ukázala jako ta jediná správná.

V různých debatách o kolech – převážně o těch celoodpružených, jsem se si své, doposud spíše skeptické názory, pochopitelně snažil hájit. A, ať jsem se snažil argumentovat, obhajovat či vysvětlovat jakkoliv různě, pevný jsem se ve svém názoru cítil až ve chvíli, kdy jsem získal právě tu osobní zkušenost. Do té doby to byla prostě a jenom načtená teorie. Názor jiných. Nic víc a nic míň.

Kromě toho, že jsem na těch celopérech konečně našel to, co jsem hledal už pěknou řádku let, tak jsem také zjistil, že není vůbec na škodu, když si člověk malými krůčky prošlapává cestičku a postupně pootevírá všechny dveře, ve kterých nalezne věci, se kterými se buď ztotožní a přijme se za své, nebo si je pouze prohlédne a přenechá je jiným. Jednou někdo řekl: „Nenech, aby se názor ostatních stal tvoji realitou.“ Myslím, že pomalu začínám chápat podstatu toho, jak se říká, že cesta je cíl. Vlastní názor si člověk asi vážně nemůže nastudovat nebo koupit. Vlastní názor si člověk prostě musí prožít.

Užijte víkend,

McNeil

McNeil

Další příspěvky autora

Menu