http://www.zavodrajem.cz/wp-content/uploads/2017/09/piggy-bank-960x600_c.jpg

Můj partyzánský způsob, jak vyjít s penězi


S penězi je to vždycky problém. Člověk by jich potřeboval vždycky tak o trochu více, než jich zrovna teď má. Bylo by potřeba koupit támhleto, zaplatit tohle a pak ještě tamto. No a pak už nic nezbude. Však to znáte. Nějakou chvíli už se s penězi peru a stále na sobě zkouším nové mentální triky a zjišťuji, jak a co funguje.

Nechápejte mě špatně, nejsem žádný úchyl na utrácení. Sem tam je ale potřeba něco málo nakoupit, obnovit výbavu a zaplatit trenéry. Běhání, kolo, plavání, telemark a sem tam nějaké to společnesnké vyžití. Když se to pak sečte, měsíčně to může hodit… No docela dost peněz.

Těch psychologických triků už jsem pár zkusil a zatím mi nejvíce vyhovuje kombinace několika pravidel, které jsem tak různě odkoukal nebo přečetl a dokořenil je nějakým vlastním přísupem. Hned na začátku je ještě potřeba říci, že se to celé ve mně ještě vyvíjí a myslím, že se to bude vyvíjet celý život. Takže pokud Vám něco bude připadat jako úplná kravina, možná máte pravdu a mě bude ještě chvili trvat, než na to přijdu. Zatím mi to ale jakž takž funguje, tak se na to pojďme kouknout…

Pravidlo číslo jedna: zbav se zbytečných dluhů

Pokud žádné nemáte, super. Žádné si nedělejte. Poučky o kteditních kartách, půjčkách a dalších zde nebudu rozvádět. Beztak jste jich slyšeli už hromady. Obecně proti kreditkám a rozumným půjčkám nic nemám, hlavně to ale nepřehnat. Protože na nich pak můžete vykrvácet.

Pokud už ale nějaké máte, zbavte se jich. A zbavte se jich tak, že začnete tou nejmenší. Udělejte si jednoduchý rozpočet a napište si, kolik máte příjem a kolik měsíčně platíte na jednotlivé půjčky. Pak zjistěte, kolik peněz vám mesičně plus mínus zůstává a snažte se maximum ze zůstatku spotřebovat na zaplacení toho nejmenšího dluhu.

Až bude zaplacený, soustřeďte se na zase na ten nejmenší. Ale pozor, protože vám jeden dluh už odpadl, vezměte peníze, které jste dříve používali na splácení předchozího dluhu a využivejte je na splácení aktuálního dluhu.  S penězma na tom budete pořád stejně, jenom těch dluhů se zbavíte daleko dříve.

Postupujte takhle dluh po dluhu. Možná to pár let sebere, ale uvidíte, že to za to stojí. Rozpočet samozřejmě můžete revidovat, klidně i na měsíční bázi. Objemy peněz, které ste používali pro splácení dluhů před půl rokem mohli být jiné, než které můžete použít teď. To je v pořádku, život je přece dynamická věc. Nezapomeťe ale, že se právě teď soustředíte na to, abyste se zbavili nesmyslných dluhů.

Pravidlo číslo dvě: zjednoduš svůj rozpočet

Zjednodušit, to je to klíčové slovo. Vlastně je to to, kolem čeho se celý tento blog motá. Zjednodušovat a nekomplikovat si zbytečně život. Jak zjednodušit rozpočet? Mně zafungovalo toto:

Celý svůj příjem jsem rozdělil na nějaké části a snažím se, aby každá z částí nepřesáhla určitou hranici. První částí je bydlení. Zde se snažím, aby se objem nepřehoupl přes 25% celého mého příjmu. Druhou částí jsou ostatní opakující se výdaje jako například telefon, internet, auto, jídlo a jiné. Zde nechci ztratit více než 35% celého příjmu. Dohromady mi to teď dává maximálně 60%, které z celku v půběhu měsíce ztratím. Zbývá mi 40%, ze kterých můžu dotovat ostatní výdaje – v mém případě to jsou hlavně investice do koníčků a trenérů. Z těchto 40% čerpám také peníze, pokud se potřebuji zbavit dluhů. A pokud to alespoň trošku jde, snažím se, aby mi miniláně 10% z celku zbylo do dalšího měsíce.

Vzorec je to hezký, ale hodně dlouhou dobu mi nefungoval, ať jsem s procentami hýbal tam nebo zpátky. Matematika je sice hezká věc, ale já jsem potřeboval ještě přenasatavit hlavu tak, abych byl schopný svůj závazek plnit.

Pravidlo číslo tři: peníze, které nemáš, nejsou peníze

Mnohokrát se mi stalo, že jsem potřeboval výbavu a věděl jsem, že za x dnů mi mají dorazit peníze a že teď mám možnost, si pořídit to nebo tamto. Tak proč čekat? No protože se může cokoliv stát a peníze se mohou zpozdit. A ono se to stává. Častěji, než bych si přál. Dlouho mi trvalo, než jsem si na tohle pravidlo vůbec přišel a ještě déle, než jsem se jím konečně začal řídit. Často to ale dopadlo tak, že jsem si řekl, že tentokrát se nic nepokazí a všechno bude v pořádku. Ale nikdy snad nebylo. Trvalo to, ale zatím se mi to daří – peníze, které nemám v ruce nebo na účtě, prostě a jednoduše nemám. Tečka.

Pravidlo číslo čtyři: soustřeď se pouze na to, co je důležité.

Tady to začíná být ta správná zábava. Předchozí vzorec s výdaji se mi dloooouho nepodařilo udržet, protože jsem sypal peníze do zbytečných věcí. Hodně, a tím myslím opravdu hodně, mi pomohlo, když jsem identifikoval pár oblastí, které mě tak ěnjak naplňují a ve kterých se chci zlepšovat. Na ty jsem se začal soustředit. Zbytek jsem úplně vyškrtnul.

O co konrétně jde? V mém případě o plavání, běh a kolo. To jsou oblasti, do kterých jsem schopný nasypat nesmysl peněz. Zbytek ale nechci řešit.

Večere v restauracích? Ne-e. Protože nejsem žádný gurmán a znalec jídel, je pro mě stejný požitek, uvařit se něco doma jako sednout si do restarutace. Doma je to ale levnější.

Kino? Ne-e. Dlouhou dobu jsem si kino nevýslovně užíval, když jsem se nad tím ale později zamyslel, za pár hodin po tom, co jsem odešel z kina, jsem se necítil, že by mě film něčím obohatil. Tak jsem do kin prostě přestal chodit.

Auto? Jasně, zrovna to potřebuju, ale nechci auto za sto padesát tisíc. Nejsem automobilový fanoušek a auto je pro mě spíš takové přibliživadlo, do kterého naložím dvě kola a přejedu z místa na místo, tam je vyložím a jezdím. Mít sto padesát tisíc, koupím za ně kolo. Proč? Najezdím na něm víc kilometrů než v autě a jsem na něm daleko častěji než v autě. Až bude rodina, tak dobře, něco s tím provedeme. Ale teď…? Zbytečně utopené peníze.

Jinými slovy jsem se musel jaksi odprostit od myšlenky, být dobrý úplně ve všem. Dělat všechno stejně dobře a intenzivně, jako to dělají jiní a ještě k tomu si střihnout pár svých top aktivit, ve kterých budu nejlepší. To nešlo. Ani z finančních důvodů (ale ok, na tom by šlo zapracovat třeba vyšším příjmem), ale ani z časových důvodů. A s tím už se pak špatně pracuje. Nemůžete chodit večer po kinech a později ještě vysedávat u piva, a pak chtít v šest ráno vyběhnout, abyste do oběda namotali x desítek kilometrů.

Po tom, co jsem začal omezovat věci, které mi nic moc nepřinášely a začal se soustředit na to, co mě vnitřně naplňovalo, začalo se mi i dařit lépe hospodařit s penězi. I přes to, že na svých aktivitách moc šetřit neumím. Pořád je ale co zlepšovat a v tom mi pomáhá poslední pravidlo.

Pravidlo číslo pět: buď vděčný za to, co máš

Všechno to předchozí by nikdy nefungovalo, kdybych se nenaučil být vděčný za to, co mám právě teď a právě tady. Proč? Protože vždycky bude někdo, kdo má něco jiného a vy se vždycky budete ptát, jestli to není lepší než to, co máte vy. Koupíte si parádní auto, ale dřív nebo později narazíte na někoho, kdo má hezčí. Koupíte si loď a zase narazíte na někoho, kdo má… Větší loď. A to proto, protože věci, které si kupujeme a které máme, jsou nástroje pro to, abychom my sami rostli. Aktivně nebo pasivně, to je jedno. A pokud vezmu peníze a nasypu je do auta protože jsem automobilový fanda, dost pravděpodobně mě to někam posune, dostanu se zase o krok dál  a potkám lidi, kteří mají zase lepší auto než já teď. A budu chtít taký. A možná i víc.

Tím nemyslím, abyste stagnovali. Tím myslím, že i kdybyste třeba měli prostředky pro to, dostat se až na úplně tu top-top-top úroveň v tom, co právě děláte, nedělejte to a nesnažte se jít z nuly na sto. Ochudili byste se totiž o vlastní růst a to by byla moc velká škoda. O tom ale příště.

Užijte víkend,

McNeil

McNeil

Další příspěvky autora

Menu