http://www.zavodrajem.cz/wp-content/uploads/2016/08/tiredrunner-960x600_c.jpg

Jak se nezhroutit pod tlakem a vrátit se zpět do hry


Termíny, úkoly, bezesné noci, hlad, stres a únava. Tlak na efektivitu a zdroje. Čím rychleji, tím lépe. Bez chyb a na první dobrou se stalo nepsaným standardem. Moderní životní styl jde, zdá se, ruku v ruce s hektickým tempem a pokud si to nepohlídáme, můžeme se za chvíli ocitnout ve spirále problémů, ze které se velice špatně dostává ven.

Ať už jste student, manažer, nebo kdokoliv jiný, kdo se potřebuje vypořádat s nátlakem času a povinností, mohla by se vám hodit rychlá pomoc, která vám v kritických situacích pomůže zjistit, co se kolem vlastně děje, co je špatně a jak z toho co nejrychleji ven.

Zvolněte tempo

Něco se prostě nedaří a vy už to začínáte pomalu ztrácet. Nemá cenu se dál snažit to za každou cenu hned teď na jeden zátah utrhnout. Jste unaveni a ještě k tomu ve stresu. Velice pravděpodobně někde uděláte chybu a celé to bude ještě horší. Zvolněte. Ať už je to cokoliv, přestaňte na pár minut pracovat, zkuste maličko zpomalit a nechat mozek i tělo vydechnout.  Ne nadarmo naše babičky říkaly, že ráno je moudřejší večera.

Zjistěte, co je tady a teď

Do rána čekat nechceme. Potřebujeme pouze zpomalit, abychom se mohli rozhlédnout kolem.  Je potřeba zjistit, co se děje právě teď a právě tady, vyprázdnit hlavu a připravit ji na produktivní část práce bez stresu. Podívat se na naše problémy z vyšší perspektivy a rozhodnout se, kudy  a jak dál.

Vezměte tužku a čistý (ale opravdu čistý) papír a napište vše, co potřebujete vyřešit. Buďte konkrétní. Je to škola? Nepište pouze „škola“, napište co přesně. Například „neumím 30 otázek ze 40 na zítřejší zkoušku z biochemie“ Je to něco do práce? Opět napište co přesně. „Nemám na zítra připravené materiály, které budu hned ráno potřebovat.“ I když vám takové vypisování může připadat zbytečné, a možná i trošku dětinské, buďte vždy co nejvíce konkrétní a snažte se vystihnout podstatu všech problémů. Pomůže nám to hned v tom následujícím kroku.

Definujte cílové stavy

Ke každému problému, který jsme identifikovali výše, musíme přiřadit jeho výstup. Je to cíl, kdy můžeme problém považovat za vyřešený. Toto je opravdu důležité, proto to příliš neuspěchejte. Ono se totiž velice často stává, že na něčem usilovně pracujeme a s něčím se pereme, ale pořád se nemůžeme dobrat výsledku. Velice  často je to způsobeno tím, že vlastně ani nevíme, co přesně musíme udělat a motáme se pořád dokola kolem nejasných cílů, které máme nastaveny pouze tak nějak pocitově. Pojďme si ty cíle definovat – ke každému problému napíšeme, čeho musíme dosáhnout.

Schválně to zkuste hned teď. Na chvilku teď přestaňte číst a na prázdný papír napište problémy, které aktuálně nosíte v hlavě. Až to budete mít, připište k nim, co považujete za jejich cílový stav. Nemusíte moc spěchat, nebojte si cíle promyslet.

Máte? Výborně. Vsadil bych se, že jste právě pocítili malou úlevu a že z vás jistá část stresu spadla. A to i přes to, že jste se s řešením žádného problému nikam zvlášť neposunuli. Super pocit, že? Pouze jsme se zastavili, rozhlédli kolem. Zjistili jsme, co nás trápí a čeho potřebujeme dosáhnout, aby nás to trápit přestalo.

Ani ten čistý papír není náhoda. Ten potřebujeme proto, abychom nemuseli hlavu zatěžovat orientací v počmáraných poznámkách. Abychom si nemuseli pamatovat, kam jsme co napsali a jak jsme to nakonec vlastně mysleli. Z toho samého důvodu jsme se také snažili být co nejkonkrétnější v popisu svých problémů. Hlavu teď potřebujeme zatěžovat co nejméně. V hlavě teď potřebujeme mít prostor, abychom se mohli soustředit na řešení svých problémů. Všechno ostatní musí být jinde.

Udělejte si plán

Víme už, co nás trápí a víme také, kam se potřebujeme dostat. Poslední, co nám chybí, je stanovit si cestu, která nás k cíli dovede. K úspěšnému dokončení potřebujeme plán.

„Co musím udělat pro to, abych dosáhl cíle?“ To je otázka, kterou bychom si teď měli položit.  Ovšem pozor, odpovědi někdy nemusí být docela jednoduché.

„Co musím udělat pro to, abych se do zítra naučil 30 témat z biochemie?“

„Sednout si a naučit se je…“

Tak přesně sem se dostat nechceme.

Pokud se vám byť jenom trošku zdá, že vás vaše odpověď nikam neposune, zkuste jinak definovat požadovaný výstup problému. Výše zapsaný cíl můžeme přeformulovat například nějak takto:

„Co musím udělat pro to, abych zítra prošel zkouškou z biochemie?“

„Mít alespoň nějaký přehled o tom, z čeho se bude zkouška skládat. Ale naučit se hlavně to, na co se zkoušející specializuje / nejčastěji ptá / … „

To už dává trošku větší smysl než holé: „Musím se to naučit… “

Ono se nám určitě stane, že si nebudeme schopni odpovědět jednoduše a jednou větou. Zde ale stavíme plán a proto můžeme (a velice pravděpodobně i budeme muset) definovat několik dílčích kroků, které v návaznosti povedou k požadovanému výsledku. Kroků může být více nebo méně, mohou být delší nebo kratší, náročnější nebo jednodušší, to je jedno. Všechny je ale zapíšeme. A zapíšeme je opět tak podrobně, abychom později nemuseli přemýšlet, co jsme tím vlastně mysleli.

Definice kroků, které je potřeba splnit,může nějakou chvíli zabrat. Nenechme se ale zmást, podobný plán je opravdu k nezaplacení.

V tuto chvíli bychom před sebou měli mít vcelku hezký přehled toho, jak se dostat z problému. Víme co nás trápí, víme co musí nastat, aby nás to trápit přestalo a víme také, co musíme udělat pro to, aby to něco nastalo. Zbývá už jenom to nejdůležitější…

Odpočiňte si a odměňte se

Zacvičte si. Dejte si něco malého k jídlu, nebo si poslechněte vaši oblíbenou skladbu. Odvedli jsme totiž kus práce a teď nás čeká už jen pustit se do toho a dokončit, co je potřeba. A na to se musíme připravit. Načerpat síly. Dejte si pět nebo deset minutek pauzu, udělejte pár kliků, shybů, dřepů, poslechněte si jednu nebo dvě skladby, uvařte si dobrý čaj, něco dobrého pojezte. Pokud máte dostat času, klidně si pusťte film nebo seriál. Je to na vás. Ale nezapomeňte, že dřív nebo později se budeme muset pustit do práce…

Pusťte se do toho, ale nepřepalte to

Začněte postupně zpracovávat to, co jste naplánovali. Bod po bodu. A klidně vypněte telefon. Nenechte se ničím vyrušovat. Facebook, Twitter, Youtube, Outlook… Všechno pryč. Alespoň na chvilku.

Nesnažte se ale všechno utrhnout na jeden zátah, jinak se dostanete zase tam, kde jste byli na začátku. Jak postupně pracujete, váš mozek bude reagovat na okolní podměty a dost možná budete ztrácet koncentraci. Proto si stanovte časový úsek v rámci kterého si slíbíte, že se nenecháte ničím (vůbec ničím) vyrušit. Po jeho uplynutí si opět dejte krátkou pauzu a něčím se odměňte. Tento úsek by měl být dostatečně dlouhý na to, abyste něco stihli udělat, ale zároveň tak dlouhý, abyste viděli jeho konec. Mozek se totiž nechá rozptylovat tím snadněji, čím hůře vidí do budoucnosti. Proto před něj postavíme odpočinkové místo a pevně ho tam zafixujete. Pokušení odbíhat od rozpracovaných věcí pak nebude tak intenzivní.

Je to stejné jako kdyby vám někdo řekl, ať třeba 15 minut stojíte na jedné noze a nepohnete se. Pokud vám nedá před oči hodinky, nebo vás nijak jinak nebude informovat o čase, bude vám těch 15 minut připadat jako věčnost a bude vás to stát hodně úsilí (tedy pokud jste to už dříve netrénovali). Pokud ale budeme mít informaci o tom, kolik už toho máte za sebou a kolik vás toho ještě čeká, půjde to všechno daleko jednodušeji.

Běžně doporučovaná délka časového úseku, kdy se chcete 100% soustředit na to, co právě děláte, je 25 minut. Po každých 25 minutách práce byste si pak měli dát 5 minutek pauzu, v rámci kterých si můžete zase třeba zacvičit, poslechnout hudbu, dohnat dění na Facebooku, nebo se prostě nějak odreagovat. A poté se zase na dalších 25 minut 100% ponořit do plnění plánu.

Tyto intervaly vám pomohou šetřit síly a soustavně se koncentrovat na to, co potřebujete dokončit. Dříve nebo později se ale únava beztak dostaví a proto si po každých čtyřech intervalech intenzivní práce dopřejte pauzu o něco delší. Půl hodinky, nebo klidně hodinku. Musíte zregenerovat, načerpat síly, zrevidovat plán. Je to na vás. Určitě se ale po těch čtyřech intervalech ohlédněte zpět a podívejte se, kam jste se posunuli. Není to nádhera?

Víte, co se říká o ultramaratonech? Že zaběhnout ultramaraton je z 90% v hlavě. A těch zbylých 10%, to je taky v hlavě.

No a tady to funguje úplně stejně.

Užívejte večera,

McNeil

McNeil

Další příspěvky autora

One Respond

Menu